Nová Bystřice

První zmínky o Nové Bystřici pochází z roku 1175, kdy je zmiňována osada Vistritz (Dvůr na bystrém potoce). Oblast byla kolonizována johanitskými rytíři jako součást raabského hrabství. Roku 1276 se Bystřicko stalo osobním panstvím Jitky Habsburské, pozdější české královny. Roku 1282 pak celá oblast poprvé připadá české koruně, jmenovitě Vítkovci Sezimovi z Landštejna. Jeho vnuk Vilém z Landštejna rebeloval proti Janu Lucemburskému, který roku 1318 Bystřicko a Landštejnsko vyplenil, čímž způsobil hladomor. Později se ale Vilém stal rádcem Karla IV., hejtmanem moravským a pražským purkrabím. Roku 1341 byla Bystřice povýšena na město.
V letech 1381 - 1575 vlastnili Bystřici Krajíři z Krajku. Lipold z Krajku, který vládl v dobách husitských válek, byl věrným katolíkem, takže Bystřice byla r. 1420 vyplundrována husity, protože na rozdíl od Landštejna a Hradce nebyla příliš opevněna. Poměrně brzy však byla Bystřice už jako Nová Bystřice znovu vystavěna. 22. července 1533 došlo k masakru, když skupina členů Jednoty bratrské během mše v místním kostele povraždila 40 katolických mnichů, pobila věřící a poničila klášter. Krajíři vymřeli po meči roku 1575 a panství 40 let vlastnili Lobkovicové a Kinští. Roku 1615 se Bystřicko dostává do rukou Slavatů. Největší rozkvět nastal za Adama Pavla Slavaty, který dokonce nechal své srdce zazdít v novobystřickém kostele. Nalezeno bylo roku 1997 při přestavbě, ale vzhledem k inteligenci a vzdělání zedníků, kteří jej nalezli, bylo vyhozeno a velmi pravděpodobně zničeno.
Po roce 1870 přišla první vlna úbytku obyvatelstva stěhováním do Severní Ameriky (zhruba 1/6 obyvatelstva odešla). Úzkokolejka do Jindřichova Hradce byla postavena roku 1897. Roku 1938 zde byli nadšeně přivítáni Němci, kteří Novou Bystřici osvobodili od 20 let československého područí a Neubistritz se stala okresním městem. Nová Bystřice byla dobyta 10. května 1945 a o 18 dní později byli odsunuti nebo povražděni všichni občané německé národnosti, kteří byli jedinými obyvateli Nové Bystřice. Velmi rychle nastal příliv českého obyvatelstva, obvykle nižších a středních vrstev, s poměrně velkým podílem Slováků a později též příznivců vládní garnitury. V dobách vlády KSČ v Československu se Nová Bystřice nalézala pár set metrů od železné opony a většina okolních vesnic byla zrušena. Po roce 1989 nastal nebývalý rozvoj města díky blízkosti rakouských hranic.
Pět kilometrů severně se nachází ve stejnojmenné kotlině vesnice Albeř spadající pod Město Nová Bystřice. Kolem roku 1870 zde byla vystavěna novorománská kaple. Hraběnka Terezie Trautmansdorfová r. 1811 nechala vystavět vysokou pec, hamry a zámeček. Vyráběly se zde hřbitovní kříže, hřebíky, obruče a litá kamna. Zámeček, ze kterého zůstaly jen obvodové zdi, se postupně renovuje už 16. rokem. V Albeři je zastávka úzkokolejky s původní výbavou pumpy pro parní lokomotivy. U silnice z Albeře do Blata se nachází obelisk terezínského poledníku z počátku 19. století. Jde o technickou památku připomínající založení nejstarší měřické sítě v českých zemích. Na okraji vesnice je nedávno zkrachovalá textilní továrna.

 

18 images

(c) Strmilovský šachový klub - Ubytování - http://ubytovani.strmilov.cz/ - 2007

Domovská stránka