Ostatní kulturní památky

Mezi ostatními kulturními památkami nelze nezmínit hraniční kámen mezi Královstvím Českým (panství Kunžak) a  Markrabstvím Moravským (panství Studená). Má trojúhelníkovitý půdorys a  stojí u silnice Strmilov – Jilem, na hranici katastrálních území Strmilov a Horní Meziříčko. Hraniční kámen je z roku 1801, postavený z  příkazu Leopolda Podstatzkého Lichtensteina, pána z Telče. Opraven byl v letech 1896, 1902 a 1998. Je vyjímečný svou zachovalostí a hlavně svým německým nápisem. Podobné kameny s německými nápisy, byly důsledně rozbíjeny v letech 1919 a 1945 obvykle bez ohledu na jejich historickou hodnotu. Důvod, proč zrovna tento kámen nebyl zničen, není přesně znám. Další hraniční kámen, i když zdaleka ne tak propracovaný, stál u silnice Strmilov – Česká Olešná, rovněž na hranici katastrů. Ten byl ale v roce 1987 nebo 1988 vyvrácen a pohozen na hromadu balvanů ze zničených mezí coby vedlejších produktů rekultivace. Mezi další zajímavosti patří sbírka sovětských letadel v České Olešné, dům v Terezíně, kde z jedné strany střechy odtéká voda do Severního moře, z druhé strany do Černého moře, protože se nachází přímo na evropském rozvodí. Zajímavostí původní architektury je lesní chata Tetřeví bouda nazývaná Troják, protože stojí na hranici panství Kunžak, Český Rudolec a Nová Bystřice. Sem chodili hrát páni karty tak, že každý seděl na svém panství.
Polozapomenutou perličkou je zlomek neolitického kladívka nalezený v blízkosti Strmilova, v lesích směrem na Novou a Českou Olešnou, kde jej objevil při čištění potoka pod nánosy písku rolník Oldřich Bodlák. Nález způsobil senzaci, a protože se jednalo pouze o polovinu kladívka, byla zorganizována velká archeologická akce, aby byl nalezen další zlomek kladívka. Akci řídil místní učitel a sběratel Karel Kupka a byla bohužel neúspěšná.
O kladívko se zajímalo několik vědců, hlavně místních historiků – hradecký archivář František Teplý, Dačický kronikář Jindřich Rychlý a známý místní historik Vilém Martínek Strmilovský (1879 – 1944), po němž je dnes pojmenována ulice Martínkova a městská knihovna ve Strmilově. To byly také hlavní důvody, proč kladívko zůstalo ve Strmilově, v opatrování Karla Kupky, kterému je svěřil a později daroval nálezce a zároveň majitel pozemku, kde bylo nalezeno.
Karel Kupka v  roce 1937 zemřel a dějiny zlomku kladívka dostaly nečekaně rychlý spád. Jediný syn a jediný dědic Karla Kupky Ladislav byl známý svou alkoholickou závislostí a stejně jako destruoval a propil otcovu sbírku lastur a starožitností, tak prodal i zlomek kladívka moravskému zemskému muzeu v Brně. Tehdy byl tento zlomek veřejnosti dobře znám a svým významem byl v tisku nejednou srovnáván s věstonickou venuší, od které se datem nálezu příliš nelišil. V dubnu 1945 byl zlomek odvezen z muzea do překladiště válečné kořisti na hradě Mikulov. Sovětská armáda ale postupovala příliš rychle, a tak se místní vedení Wehrmachtu ukvapeně rozhodlo překladiště vypálit, aby jeho obsah nepadl do rukou Sovětům. Z  hradu Mikulov zůstaly stát pouze obvodové zdi. V tunách popela a sutin tak skončil zlomek tohoto neolitického kladívka pravděpodobně též zničeného požárem. Tak končí historie tohoto mimořádného předmětu, který ležel tisíce let pod zemí a pouhých 23 let po svém nálezu se stal nezvěstným.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•