Stejně jako jiné památky, i zvony mají svou historii a své osudy. Farní
kostel sv. Jiljí je připomínán již roku 1376. Věž, která za velkého
požáru v roce 1835 shořela, byla postavena v roce 1617. Hradecký pán
Vilém Hrabě Slavata (vyhozený roku 1618 z okna novoměstské radnice při
masakru organizovaném převážně německými protestanty) věnoval městu
Strmilov na její výstavbu 1800 českých grošů (což je v přepočtu do
dnešní měny 15 – 20 miliónů korun). Stála na druhé straně chrámu než
dnes na místě, kde je dnes menší šedá sanktusová vížka. Dosahovala výšky
pouze 2/3 dnešní věže, přesto městu dominovala a byla viditelná z
dálky. Obraz z roku 1831 této věže nebyl ještě zveřejněn, ale je z něho
patrný čistě barokní styl, ve kterém se v těch dobách stavělo. Kromě
třech velkých zvonů, z nichž jeden se jmenoval Prokop, byla na věži i
zvonkohra ve stylu loretánských zvonků.
Velký oheň 1835 a jeho následky
Požár
v roce 1835 zničil 80% domů i kostel. Nový kostel byl vystavěn v letech
1838 – 1845 a zvony byly dodány o 4 roky později. Zhotovil je 1849
Antonín Perner v Českých Budějovicích a posvěceny byly 22. října
budějovickým biskupem Josefem Ondřejem Lindauerem. Dne 10. prosince byly
dovezeny do Vlčic, ale dále nebylo možno s koňskými potahy pokračovat
kvůli obrovským závějím, takže se do Strmilova dostaly až o dva dny
později. 12. prosince byly slavnostně vyzdviženy na věž za doprovodu
krásných a okázalých liturgických obřadů. Jednalo se o tyto zvony –
Jiljí 1062 kg, Maria 531 kg, Ondřej 314 kg, Umíráček 82 kg a Sanktus 27
kg. V kostele sv. Ondřeje na strmilovském hřbitově fungoval přes tři sta
let historický zvon Maria z roku 1581 s německo-latinským mariánským
nápisem.
První rekvizice 1916
V roce 1916 přišla řada na největší dva strmilovské zvony, Jiljí a Marii. Tklivě
se rozezvučely hromadně všechny zvony strmilovské, které byly
harmonicky sladěny. Velebně a teskně se nesly ty povědomé zvuky krajem
za podzimního jitra, aby se naposledy rozloučily se svými druhy. 5.
prosince 1916 přijelo do Strmilova 12 dělostřelců s koňmi. Po klekání
bylo naposledy zvoněno všemi zvony dohromady, potom samostatně Jiljím a
samostatně Marií. Rovněž ve středu ráno. Potom byly zvony vyzdiženy z
ložisek a spuštěny na podlahu věže, kde byly rozbity na několik menších
kusů. Zvon Maria na hřbitově 2. listopadu sám od sebe praskl a křapal
jako plechový, takže byl přidán k rekvírovaným zvonům a vyměněn za zvon
Florián z Nové Olešné (z roku 1666, hmotnost 27 kg), který měl být
původně rekvírován místo Marie ze hřbitova. Místo toho byl na hřbitov
přestěhován zvon Sanktus z farního kostela, kde zůstaly zvony Ondřej,
Florián a Umíráček.
Druhá rekvizice 1917
Druhá rekvizice
zvonů ve Strmilově proběhla 25. října 1917. Týkala se největšího a
třetího největšího zvonu – Ondřeje a Floriána, který byl necelý rok
předtím přivezen z Nové Olešné. Stejně tak byl ze hřbitovního kostela
sv. Ondřeje rekvírován zvon Sanktus, převezený po první rekvizici.
Kostel sv. Ondřeje tedy zůstal beze zvonů a v kostele sv. Jiljí na
náměstí zůstal jediný zvon – Umíráček (z roku 1849, hmotnost 82 kg).
Nové zvony 1929
Avšak
došlo i na Umíráček. 24. listopadu 1928 při ranním zvonění klekání
praskl i tento. Původem této závady bylo přílišné vytažení řemenu, na
němž bylo upevněno srdce zvonu. To potom bilo na samý okraj zvonu a ten
praskl v takové míře, že s ním dále nebylo možno zvonit. Proto se
tehdejší farní kněz Rudolf Milota postaral o náhradu. V lednu byl dodán
nový zvon Václav symbolicky v roce 1000. výročí mučednické smrti sv.
Václava (z roku 1927, váha 51 kg). Téhož roku v květnu k němu přibyly
zvony ulité v roce 1929 – Maria – zvon vyrobený podle otisku zvonu Marie
(1849 – 1916; váha 509 kg), Jan Nepomucký (312 kg) a Ondřej (210 kg). K
tomuto výročí byla vydána pohlednice s těmito zvony vystavenými na
farní zahradě.
Druhá světová válka a následky
Během druhé
světové války byly v roce 1943 odebrány zvony Maria a Václav. Zvon
Ondřej byl ponechán a zvon Jan Nepomucký se tehdejšímu správci farnosti
podařilo během jara 1943 uschovat na dva roky do farního sklepení a tak
válku přečkal a zůstal stejně jako Ondřej na věži dodnes. Pomyslná
náhrada za Marii a Václava byla dodána až v roce 1988 nákladem veřejné
sbírky. Nové zvon byly vyrobeny podle komunistických pravidel, takže
nezobrazují žádného světce. Jeden má hmotnost 127 kg a druhý 33 kg.
Menší z těchto zvonů se proto využívá jako umíráček. Nové zvony z 80.
let mají také závadu v nekvalitní slitině, z níž jsou ulity. Všechny
ostatní zvony byly ulity ze zvonoviny (78% mědi, 22% cínu). Nové zvony
mají prvkové složení okolo 90% oceli, 5% měď a dalších 5% lehké kovy
(hliník, antimon,..). Tyto zvony vydávají horší zvuk a jsou postihovány
rezavěním, takže se jejich životnost pohybuje okolo 50 let.
