Město Telč je velmi známým kulturním centrem s mnoha významnými památkami. Leží necelých 20 kilometrů východně od Strmilova. První zmínka o Telči je z roku 1315. Tehdy je Telč již tvořena starým městem, které postupně splynulo s původním dvorcem a kostelíkem.
Roku 1339 získal od panovníka Telč Oldřich z Hradce, jenž je spojován především se založením Nové Telče. Oldřich z Hradce byl jedním ze třech nejmocnějších Vítkovců, což byl panský rod ovládající většinu Jižních Čech. I v případě Telče Oldřich usiloval o rozšíření panství.
Oldřich udělil městu Telč právo soudní, hrdelní a především právo pořádat trhy, čímž se Telč stala trhovým městem, což pochopitelně způsobilo velký vzrůst, příliv obyvatelstva i kapitálu. Centrem Telče – původně trhové osady – se logicky stalo právě tržiště s úzkými domy sahajícími mnohdy až k městským hradbám. Týdenní trhy měly význam pouze pro blízké okolí, avšak na výroční trhy se sjížděli obchodníci z větší vzdálenosti, často i z ciziny. S trhovým právem souvisela i další práva: mílové (výsada trhu v okruhu jedné míle) , várečné (prodej uvařeného piva) a právo prodeje soli. Právě právo prodeje soli bylo velmi hodnotné, protože z tehdejších měst ho kromě Telče měl v Jižních Čechách pouze Jindřichův Hradec a Český Krumlov.
Paradoxně velmi důležitým elementem pro vznik dnešního architektonického rázu Telče byl požár v roce 1530, který úplně zničil jednu stranu náměstí spolu s radnicí. Následovalo období vlády Zachariáše z Hradce. Po smrti Adama si s bratrem Oldřichem rozdělili otcovo panství tak, že Oldřich obdržel Jindřichův Hradec a Zachariáš Telč. Právě tímto datem se do područí Telče dostávají i Strmilov a Kunžak. Zachariáš z Hradce byl ovšem vynikajícím politikem a hospodářem, přistavěl ke gotickému hradu renesanční zámek a městu plynuly v době jeho vlády nejrůznější výhody. Počínaje přestavbou měšťanských domů za pomocí italských řemeslníků do dnešní podoby, přes budování městského vodovodu nebo špitálu až po nový způsob veřejného hospodaření.
Roku 1604 po vymření Pánů z Hradce získávají Telč přes sňatek s dědičkou Slavatové z Chlumce. Nejvýrazněji se do místní historie zapsala manželka Jáchyma Oldřicha Slavaty, která povolala do města jezuity a dala pro ně proti zámku postavit kolej a kostel Jména Ježíš.
Roku 1681 se v Telči objevuje rod Lichtenštejn – Kastelkorn. Jejich příbuzný Alois hrabě Podstatský spojil erby obou rodů roku 1762 a vznikají Podstatští – Lichtenštejnové. Ti pak zůstávají v Telči až do roku 1945, kdy byly vyhnáni do Rakouska stejně jako milióny dalších spoluobčanů pouze na základě rasistického kritéria své národnosti. Jejich majetek jim dodnes nebyl vrácen.
Město se nepřetržitě rozvíjelo až do 19. století. Změna v oblasti výroby a obchodu nastala také v souvislosti s výstavbou železnice, která spojila Telč s Kostelcem a vedla dále do Slavonic.
Další stavební růst lze v Telči pozorovat až po roce 1990, ale tehdy souvisí převážně s rozvojem místních průmyslových podniků. Od roku 1970 bylo město prohlášeno památkovou rezervací a následně roku 1992 bylo zařazeno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
V Telči lze nalézt obrovské množství historických památek. Mezi nejvýznamnější patří Kostel Sv. Jakuba, kostel sv. Anny Chrám Matky Boží, mariánský sloup, kostel sv. Jana Nepomuckého, hrad a zámek, zámecká zahrada, zámecký park a galerie Jana Zrzavého. Blízko Telče je hrad Roštejn, klášter Nová Říše a zřícenina hradu Šternberk.
Město je perfektně uzpůsobeno turistickému ruchu. Přímo na náměstí je okolo patnácti restaurací a pizzerií – od luxusních až po lidové.