Rokytův Zámek je paradoxní stavbou v Malém Podolí v Kunžaku. Dnes je již neopravitelným zbořeništěm, ale až do 50. let 20. století byl nejhonosnějším obydlím v Kunžaku. Jeho historie začíná jistým židovským mlynářem Köhnem. Dotyčný na spekulaci s potravinami ve válečných dobách počátku 19. století vydělal nevídané množství peněz, které téměř bez výjimky investoval do zkrášlování svého sídla. V roce 1830 byl mlýn stavebně dokončen. Kromě toho, že byl luxusním sídlem, měl z určitých hledisek i charakter pevnosti. Ze všech stran byl chráněn – seshora strmou skálou, z boků zdmi vysokými okolo 3m a zezdola potokem s plotem a bytelnou, ale zároveň esteticky velmi propracovanou bránu, jejíž kamenické detaily jsou dodnes patrné, ale velká část byla bohužel už odcizena v posledních 50 letech. Dědicové Köhnovi prodali mlýn továrníkovi Rokytovi, který byl velmi problematickou osobou. Byl velmi úspěšný a zároveň velmi nepopulární mezi ostatními obyvateli v Kunžaku, což došlo tak daleko, že byl v roce 1931 zavražděn, když svůj zámek za neobjasněných okolností sám opustil. Jeho syn zdaleka tak schopným a rázným podnikatelem nebyl. Po otcově smrti se odstěhoval do Prahy. Mlýn už tehdy obsluhoval najatý personál. V roce 1950 byl znárodňovacími zákony Rokytům ukraden a za komunismu jej rychle po sobě používalo několik organizací, ale ani jedna nebyla s takovým sídlem spokojena. V roce 1954 se tedy zuřiví budovatelé do zámku pustili a pod hlavičkou likvidace buržoazních přežitků ho napřed dokonale vykradli a co nešlo odnést, to nenávratně zdemolovali. Od té doby leží Rokytův Mlýn ladem. Stát ho skutečnému majiteli v roce 1991 znehodnocený vrátil. Dědicové ovšem i přes dílčí pokusy neměli dostatek kapitálu na jeho opravu, a tak Rokytův Zámek stále chátrá…
