Sbírka básní Mistra Viléma Váchy

Severní gambit je tvrdý.
Ústup již není možný,
Kdo ustoupí na porážku svou přistoupí.
Jen vpřed je třeba jíti.
Ztráty vlastní mobilizaci svou v Blitzkrieg se mění.
Cesty zpět pro bílého není.
To bílého pěšci to potvrdí,
když hned na začátku ti v středu padnu,
Bílí střelci zabijáci však v horlivosti neopadnou,
a útoky svými pomstí je hned jdou.
Oni cestu klestí
a černého pěšce skolí.
Již jezdci v protivníkově postavení stojí.
Za chvíli již bílá věž na nepřítele dotírá.
I dámu za vítězství hráč si neodpírá.
Černý král v matu již je.
Vítězství tak tu je,
než protivník se vzpamatuje.

Šachy v dračí variantě hru k vítězství vedou.
Jen opravdoví mistři to svedou.
Tak figurky na šachovnici rychle vpřed jdou.
Jak drápy z pařátu draka pěšec kopím bodá.
Jak plameny draka střelec zuřivě šípí protivníka zdolá.
Jak dračí křídla jezdec směle vpřed přes linie letí.
Jak chrabrá hruď draka věže pevné jsou jak čas století.
Jak plodnost draka dáma pro nepřítele lstí užije.
Jak chytrost v hlavě draka král tak přežije.
S dračí vervou tak nepřátele drtí.
Až protivníka v matu rozdrtí.

Vratislav II.první český a zároveň polský král šachy znal,
když svému spojenci a zeťovi Wiprechtovi Grojčskému je v 11.století dal,
to byla šachovnice z křišťálu a slonové kosti znamenitého díla zdar,
za boj reálný šachy tuto imitaci války daruje.
To první zmínka o šachách v Čechách se tak traduje,
když kronikář Annales Pegaviennes o tom psal.
Vratislav II.obratně, skvěle si počínal,
jak děd jeho děda Boleslav I. co rozmnožit moc znal,
když Český stát až na Ukrajinu západní dnešní rozprostřít tenkrát dal.
Vratislav II. k hře šachy průpravu měl,
když v reálné světe vítězných bitev jeho úspěch zněl.
Tak Češi tenkrát za Vratislava II. s úspěchem války i šach hrají,
vždyť krom Čech, Moravy také Lužici, Míšeňska, Rakous a kus Polska ovládají,
i v jinou část Evropy vojenskou silou spějí,
jak v šachu vítězstvím nepřátele porážejí,
dík tomu Vratislava II.v prvního krále svého mající,
když čezký prapor v této době hrdě vlající.
Vzdělanost hry v šachu jistě Vratislav II. asi znal,
když při své korunovaci na evangelium Bohu věrnost přísahal.

V euforii rád si hrát šachy a jejich průběh jsem si v ruské hře takhle poznačil.
Jak úderničinu Lavr Georgijevič Kornilov Čechy v letech 1917-1918 naučil
a euforie je tak doučil.
Úderničinu domu přivezli, o ni však v roce 1920 zájem dál již není,
avšak vítězstvím vždy ona zvoní,
když na ní vzpomenou se umí,
ale moc svou Češi tu v Rusku předvedli,
když úderničinu tohoto Kornilova uměni dovedli.
To tenkrát byla sranda, euforii tak provedli.
Červenobíla stužka za Čechii, umrlčí lebka za smrt,
není života bez Českého státu, svobodu nebo smrt.
Adamova hlava symbol věčnosti to tak věští,
Symbol věčnosti od Boha každý úderník leští.
Euforie úderničiny se tak bližští.
Bijte, zabijte, nikoho neživte se tu věští.
Tak jak 1.čs.úderný prapor na Sibiři Čechy pany této země roku 1918 určil,
když bolševika v Kazani, Bajkale i jinde na Sibiři rozdrtil.
Pěšci 1.tahem e4e5 vpřed vyráží,
Jezdci 2.tahem f3f6 coby specialista na mokrou práci vpřed doráží.
Na bodák tak jít,
a mosinku v ruce mít.
Granátový-bodákový útok vpřed 3.tahem Jxe5,Jxe4 věc je jistá,
tam se udělá hodně volného místa dozajista,
Granáty nepřátele rozráží,
a ti co zbydou dlouhým bodem proráží.
4. tahem De2 Jf6, Jc6+, jak když nedostatek munice to nevadí,
tu úderníci lopatkami nepřátele rozsekat provádí.
Tak černý porážku má jistou.
Euforii vpřed bílí se jak vítr ženou.
Dalším tahem věc je již jistá,
černý dáma padne dozajista,
černý porážku bude mít, už se to chystá.
Nevěř, nepros, neboj se nepřátel, vždyť úderničina je svalí z jejich místa.
Tak jako kornilovština v roce 1918 v písních zněla,
vpřed, vpřed, bolševik zhynul dozajista,
pošel ateistický socialista,
i vzadu chcípl internacionalista.
Vzhůru, vzhůru vpřed, likvidací zla konat dobro se tak chystá,
euforii přitom mít je věc jistá.
Češi jsou tu na Sibiři páni, dík znalosti kornilovštiny dozajista.
Likvidací zla dobře se míti.
Bůh dobře radí jak zločinnost vymítiti,
dobře se díky jeho slovu míti,
euforii z úderničiny míti,
zločinnost pak nemíti,
tu všechny zloděje na šibenicích visící,
tak dobře dík mocí úderníku se tehdy Sibiř mající,
když pořádek zde zavádějící.
Tak jak ve válce znát úderničinu vítězství je věc jistá.
Tak v ruské hře šachu mít vítězství, kdo zná, tyto principy, to je věc čistá.

Šachy s oblibou hrajem
a kapučíno píti budem.
Sotva doušek kapučína lahodného piji, tu euforii vůně podlehnu.
Tu na kapucina bl.Marka z Aviana, který tuto kávu po obléhaní Vídně roku 1683 vymyslel, si vzpomenu.
Na tohoto božího služebníka nezapomenu.
Na kříž boží znamení vítězství se rozpomenu.
Hned vídeňské zahájení se tu hraje,
a tak jak v době, kdy pohanský Turek Evropu ohrožuje.
Pěšec na e4 míří.
Protivníkův pěšec jak fanaticky janičár na e5 míří.
Tu jezdec na c3 letí jak Sporckova jízda z Čech u Svatého Gotthardu roku 1664 porážku muslimům dala.
Tak podobné vídeňské zahájeni v hru dynamickou se dala.
Černý jezdectvo své f6 přepravuje,
když bílí f4 gambituje,
černý na f4 jak asijský nájezdník v plen pouštějící,
ale do pasti se tak dostávající,
jak muslimský Turek roku 1683 u Vídně porážku tak mající.
Tak bílé figurky, jak vojáci Boží pravdy tenkrát plní Boží lásky vlastnící
a takto cítící:
Tak jak Bůh živí jediný dobro své darující.
Bůh vždy dobře radící,
on ochranitel náš.
Tak jeho vůli konající,
tenkrát císař, král český etc. Leopold I. rozmnožitel náš.
Leopold I. se svými ženami 16 dětí zplodil a jeho podaní jeho napodobující.
Tak jak předci naši v rozmnožení náš česky národ zvětšující,
V plodnosti věčnost mající.
Čechie v krásu kvetoucí.
Krajinu českou tehdy barokně velebící,
když likvidací zločinnosti je cesta v ráj přímo běžící,
tak díky boží vůli mající.
Tak jak Ježíš Kristus z chrámu Boha jediného v Jeruzalému nepřátele jeho vyhánějící.
Bílí do útoku se pouštějící,
prostorou převahu tak svou spouštějící.
Tak jak mír Karlovicky roku 1699 Uhry islám opouští.
Tak se šach černého krále věští.
Tak jak pád muslimských Turku roku 1718 v Banátu porážka se spouští.
Krásné slovo koncem této partie ve 20 tahu zní, mat, toť arabsky smrt, která černého krále
neopouští.

Tak jako bíle pole s černým se na šachovnici střídá,
tak dvě armády zde bojují černá a bílá,
tak tu zuří bitva šachová,
jak 12. července 1260 u Kressenbrunnu bitva reálná.
Kdys vojska proti sobě stála sily tehdy v oné době zde nevídaná,
mezi Přemyslem Otakarem II. českým králem,
a Bélou IV. uherským králem,
100 tisíc bojovníků na české straně
proti 140 tisíc na uherské straně.
Tak jak boží spravedlnosti zprávy od svatého Bernarda stanou,
praví radostně všem křižákům, že se po smrti ráji dostanou.
Tu v reconquistě vzor tak míti,
tu čeští bojovníci na křížových výpravách do Prus či Svaté země si to již ozkusiti.
Nepřátele boží vymýtiti,
jak zelená barva grálu brány do ráje věčnosti,
kříž jak boží znamení,
proti němu je vše mámení,
na bíle poli jak tváře bojovníku božích mají.
Civilizovanou Evropu před nepřáteli božími křižáci bránící.
Teď každý boží bojovník to ví,
že čím víc nepřátel božích se vyhladí,
tím víc slastí Bůh mu v ráji připraví.
Bohu radost dělají,
když nepřátele jeho vyhladí a dobro tak vykonají.
Tak v Dalimilově kronice se píšící:
„Cizák s cizákem se spojí
a našinec předním neobstojí.“
Tak jak v legendě se praví,
až Čechům nejhůře tu svatý Václav v Blaníku svému lidu pomoc zpraví.
Tu láska k Hospodinu v božích těchto bojovnících vzplane,
a radost u Hospodina zaplane.
Jak boží andělé nepřátelé boží srubat jdou,
dokud Češi ve své vlastí pani budou.
Proradní Uhři, Kumány a pohanské Tatary i další přizvali,
zlo tak v střední Evropě konali,
tak jak pohanští asijští Tataři když Evropu rok 1241 zmasakrovali.
Uhři asiatské nepřátelé Boha na boží lid štvají.
Zlo nepřátele boží konají.
Rakušany Asiati tou dobou masakrují.
Uhři a jejich pohanští pomocníci pak proti Čechům v šik rozsazují,
zmasakrovat jak Rakušany se je připravují.
Tu zjeví se boží vůle Čechů co u kopí pod korouhví svatého Václava tehdy jsou.
Bůh poslal orla svatého Jana převelikého, když Češi do bitvy jdou,
na jehož zadech Čeští patronové zvěstují svému národu
Boží vůli pokoru,
podobně jak v apokalytpse jim Bůh zvěstoval,
tak teď Bůh je si za své vybral
a nepřátelé jejich i božími nepřáteli jsou a do smrti zatracení Bůh své nepřátele zval.
Čeští těžkooděnci Hospodina z celého srdce milují,
a k jeho oslavě píseň „Hospodine pomiluj ny“ zpívají.

Češi tehdy celými svými srdci Bohu oddaní
a od něho křesťanstvím vzděláni,
jak boží poslové, boží bojovníci do bitvy vrháni.
Čeští bojovníci boží pravdy světci jsou,
tu nepřátelské Uhry, Kumany a pohanské Tatary i jiné jejich pomocníky Češi rubou,
jak boží andělé zlou vyrubou,
Střední Evropu tehdy osvobozujou,
již chrabří čeští těžkooděnci utínat nepřátele boží jdou,
vnitřnosti ven boží poslové jim vyrvat zmohou,
nepřátelské údy vzduchem letí,
i plíce, srdce, játra a jiné vnitřnosti taky ven vyletí,
za střeva si je na kopí navěsí,
a vodopády krve z nepřátel božích tak vzletí,
aby český bílí lev dvojocasý se v krvi této pěkně omyl, aby byl tak stále svěží.
Jen když se Bůh miluje tak se vše daří.
Tu nepřátelské pohanské hlavy jak makovice přezrále na polí cti usekány odletí,
jak dáblům a jejich sluhům v apokalypské Bůh hlavy srazí,
a z jejich těl k oslavě své prejt vyrábí,
z těl nepřátel si Češi most přes řeku Moravu staví
a do Uher vyrazí,
aby z hlav nepřátel božích se most staví,
po kterém boží slast míru tam razí.
Mír Uhři uzavírají.
To radost z toho mít,
když Bůh ti dobře poradit.
Jen jeho slovu věřit
a v Písmu Svátému se svěřit.
Jen oddanost jeho náměstkovi v Římě mít
a Bůh na Tvou stranu se přiklonit.
Lásku v Boha z víry mít,
a ve vítězství tak věřit.
Bůh klíč k blahobytu s radosti ti svěřit,
když likvidací jeho nepřátel klid a mír rozprostřít.
Od té doby zelené kříže na bílých varkočích za krále železného a zlatého Otakara II. radostně
ve větru na českých bojovníku plane.
Jak v Písmu Svatem bič boží nepřátele vyžene,
na množství nehledí boží bojovnicí nepřátele boží rubající
a radost ráje od Hospodina navždy tak mající,
V prachu Uhři a jejich asijští pohani tam leží,
ptáčci mrchožraví jen taktak jídlo snědí stěží,
v řekách se z mrtvol ryby hezky nažerou
a co zbylo červy v břichu mrtvol sežerou,
pole u Kressenbrunnu tak zúrodnit dovedou.
Hnátamy nepřátel božích pole tehdy Češi úrodnit svedou.
Žírné daly obilí od té doby zde tak rostou.
Z obilných klasů mouku na dobrůtky pro děti do blahobytu tak dovedou.
Tak jak Hospodin si to přeje.
Likvidace zla konaní dobra je.
Likvidaci zla do ráje se vstupuje.
Bůh dobře radí, jak zločinců nepřátel božích se zbavit.
Tak jak v šachy mat s radostí nastolit.

Bytelné texty znějí,
radost nám tak pějí.
Modrák jede vejtřaskou,
Kajíka má za sebou.
Euforii naberou,
cestou do Chaber,
do Chaber,
do Chaber.
Motor hezky pobrukuje,
radost prorokuje.
Skládku ve střelnici promění,
jak šachy reálně vše obmění.
Jak střelec vítečný,
když na šachovnici je úskočný,
včelařina se rozletí.
Včelky se proletí,
jak v šachu mat šachovnici obletí,
jak bytelné texty si bručí,
když včeličky zabzučí.

Láskou k Hospodinu planu.
V jeho slovech plno mouder je tu.
Vzdělanost od něj dostanu.
Šachy v dračí variantě hraju.
Jen matováním vyhraju.
Tu náhle sen radostný se zjeví,
on vše o nové hře mi popíše,
dračí šachy DRAKOBURG se tak zrodí
a radost se tak napíše.
Draci spravedlnosti letí,
a své slova skutky splní.
Krásné oslavy spravedlností se blíží.
Draci cizáky zlé všechny vyhladili,
z lebek zločinců pevné pyramidy postavili,
krví vetřelců zem zavlažili,
masem nepřátel svých se nakrmili.
Likvidaci zla dobro nastolili.
Dračí jezdec na draku svém plachtí,
nad zemí líbeznou rozmnožit se letí,
to dračí jezdec chrabrý,
nad krajinou krouží,
po ženě tak touží,
láskou tak dychtící,
rozmnožitel zdatný,
semeno své rozesíti,
mnoho dětí se tak zrodí,
k radostí tvoření,
se tak mnoho dětí podaří,
odkaz věčnosti tak střeží,
dál ať ony se mnoho množí,
od pokolení do pokolení,
potomků dračího jezdce velmi mnoho zrození.
Věcnost ta je v plození.

Takhle po ránu,
vběhnu rychle do krámu,
Koupím si kusy lahváře,
do práce se mi líp doskáče.
Idylku si ze dne tvořím,
do vegetu se nořím.
To se, ale celý den činím,
weksle celý den učiním.
Šachy velmi miluji,
a pak si je večer zahraji.
Na veliké šachistu kastilské krále Alfonze X. Moudrého si vzpomenu,
když na reconquistu skvěle se rozpomenu,
hned si jeho velké šachy připomenu.
Krásný vzor v tomto šachistovi míti.
Stejně tak Tamerlánovy šachy se mi líbyti,
jelikož on z praxe si je sám vymyslil,
když říší svou na Středním východě velikou vytvořil,
krásy Samarkandu dodnes tak proslavil,
protože v bitvách vítězil,
jen když pyramidy z lebek nepřátel svých v Asii si postavil.
Velký šachista praktik vojevůdce vládce Temerlán byl,
aby z praxe vojenství teorii šachu stvořil,
dík tomu se o rozvoj šachu umělecky zasloužil.

Mimikrácké songy pravdy pěkně znějí,
rytmem života hezky pějí.
Mimikry je třeba míti,
život tak, jak partii šachu vyhráti.
Před nepřáteli dělat, že nic nemíti,
když nepřátel mně se ptáti,
já nic nepamatováti,
a vše upřímně litovátiti,
jen tak se dobře míti,
Mimikry v životě hráti,
jak v šachy všechny obehráti,
nikoho se tak nebáti.
Do bufače se dotáhnu,
jakmile nikláky ze somrajdy vytáhnu.
Držkajdu na stojáka v bufáči pojíti.
ve vaťáku přitom býti.
Zmijovku proti zimě nositi
a válenky na hakxnách míti.
Gulášek lžící dobře sežeru,
pivkem zapiju
a pak se na nepřátele vy . . ru.
Pohodář a veget z toho být,
všechny na háku mít,

Já celá léta somrajdu chtěl,
až na vánoce jsem jí obdržel.
Já dobře se zas mít,
když somračku mít.
Krásný střih má somrajda mít.
Ona na gasmasku konstruovaná je,
zelenou barvu se tu matně směje,
jak při šachu matování euforií se hraje.
Mimikry své nahodit,
v mnoho podob, jak šachy se tak naladit.
Se soumračku rozmilou být.
Kouzla v ní se odevřít.
Somrajda plná tajů zase,
do ní šachovnice s šachovými figurkami nastřádá se.
Kouzla své ona vydává,
šachovnice se rozmotává,
figurky na ní postavit se jdou,
a zapas svůj tak dovedou,
bez oddechu šachy se tak hrajou.
Euforie z toho míti,
jak figurky z šachu v životě se bítí,
s ničim se nemazliti,
provždy problémy vyřešiti,
jen protivníka matovaní,
je nejlepší řešení.
Nikláky a véjvar ze somrynku mítí,
jak pavoučí nohy bída ven odejítí,
štěstí tak objeviti.
Šachy se tak hrají,
euforie nám tak dají.

Šachový kibic na turnaje jezdí.
Šachy však hrát neumí,
tak porážky utrpí.
Tu všemu je jasné, jako hráč nic neumí.
Zato jako odborník na šachy se sám ocení.
Tak za trenéra mladým již mnoho desetiletí se tak prosadí.
Trenér diletant u šachovnice stojí,
jak hrát figurkami neumí,
zato řečí plno promluví.
To on předávati chce,
a prohry svým svěřencům v turnaje tak aplikuje přece.
On někam cpe se vpřed stále,
o peníze somruje za bláboly své nestále,
ale zájem o něj mezi pravým šachystami již není.
Tento odborník na šachy se sám cení,
když jeho týmy prohrají,
jeho ješitné ego tu jiné vynikající hráče tak pomluvou pošpiní.
Trenér diletant tak vzdychá neustále,
organizační podfuky bolševické místo šachů v mozku má stále
a hrát jiným šachy znemožní,
tenhle šachový kibic co šachy hrát neumí.

Tlačenka jak ruská ruleta,
se tu v barvy proplétá.
I tak se dnes šachy hrají dokola,
protože je zatím žádna hra nepřekonala.
Šachy jsou jak právo,
dobré nebo špatné může být nastalo.
Můžou se hrát třeba i jako ruská ruleta,
jak zmateniny práva blábola,
tomu se dnes právo podobá,
je jak ruská ruleta.
Tlačenku v octě s cibulí miluji,
na prasátku si libuji.
Zabijačka skvělý čas.
To ještě nesebrala hovnokracie u nás.

Vrazi a zloději z ciziny přitáhli,
místo aby vypadli.
Zlo tady páchají.
Hovnokrati se jich zastávají.
V televizi bláboly dávají.
Zmatenci o blbostech vyprávějí.
Na šachy si vzpomenu,
hned středověkem ovanu,
radostí blbosti dneška zapomenu.

To tehdy země zákonů normálních plno bylo,
například výborné saské zrcadlo,
spravedlnosti logiky práva pravidlo.
Dobro sem,
a zlo ven.
Bez vrahu a zlodějů je krásně,
dík saskému zrcadlu je vše jasné.
Mučírny byli skvělé,
pro vrahy a zloděje.
Kat to krásné řemeslo,
umělecky se skvělo.

V normální době skvělé,
vrahy i zloděje umučili stále.
To byly zabijačky zla neustále.
Hřebíky do lebky vrahům a zlodějům vráželi.
Štípačkami prstíky odlamovali.
V kole je lámali,
pejskovi kůstky dávali.
Kočičkám mazlivým, když hlady předli,
ouška ze zločince odřezali.
Hezky zločince plameny opalovali,
až je do uzena připalovali.
Pro fájšměkry za živa zločince pitvali,
jatýrka, ledvinky a další pajšl vyndavali.
Krev jak avangarda ven stříká,
to kresby krásné co uměním spravedlností dýchá.
Kosmetikou vitriolem je polejvali,
svěžím dechem se tak vypařovali.

Vrazi a zloději o svých zločinech zpívali,
když tuto péči od kata měli,
aby svých skutků litovali.
Nakonec hlavičku zločince oddělili,
když krk mezi 2. a 3. krčním obratlem mečem či sekerou rozdělili,
pro potěchu všech na kůl narazili,
aby ptáčkové nebeští hlady netrpěli,
protože papáníčko si vyklubali.
Zbytek z vraha či zloděje na fašírku semleli,
prasata ve vepříně se toho najedli.

Prasátka radostí chrochtají,
na váze přibírají,
k zabijačce tak pospíchají.
Pak na masopusta prase zapíchli,
se při zabijačce slušní lidi najedli.
To zas byla sranda,
která radost dá.
To byl krásný čas,
až přijde spravedlnost bude zas.

Klubovna Rošáda v Kunžaku dodá,
radost z šachu, kterou tam tak rozdá,
tak jak v šachu se to nezdá.
Král který o jedno pole jindy může,
ale při rošádě na dvě hned zmůže.
Navíc věž přeskočí ho hbitě.
Král jak v hradu uzavřen je střelhbitě.
Pěšci v předu před ním stojící,
jak hradební linii tak tvořící.
Věž jak normanský donjon v boku tyčící.
Rošáda nejistotu o krále tak bořící,
aby bezpečí slibující.

Šachy již v útlém věku jsem se vyučil,
tehdy můj dědeček mně to naučil.
Já tehdy italské zahájení si hned zapamatoval,
abych dodnes na to rád vzpomínal,
jak skvěle královští pěšci o dvě pole postoupí,
protože následně jezdci střed šachovnice obstoupí,
až střelci v sloupec c vstoupí.
Já rád toho zahájení proto mám,
jak začátky šachu v Evropě to znám.
Tak jak šachy z Orientu do Evropy ke Karlu Velikému vstoupily,
když jeho vojka Itálii k jeho říši připojily,
aby prvním italským králem se stanovil,
a následně v Římě, jako císař na půlnoční roku 800 korunován byl,
aby Renovatio imperii Romanorum ustanovil.

Pavouk křížak nádherný je,
mouchy hovnokratky dotěrné on zlikviduje.
Pavučiny s láskou upravuje,
tak jak šachové figurky šachista na šachovnici dopravuje,
protože pavučiny jak hrady buduje,
tak jak v šachu se věží matuje.
Kříž na zadech se mu bliští,
tento symbol spásy štěstí dozajistí.

Štěstí symbol pokojný,
na euforie v reconquist opojný,
vzpomenu na to, já z toho spokojný,
když v Iberii hrady kastely stavěli.
protože věže, tyto hrady, skvělé měli,
až po nich zemi pojmenovali.
Kastilie přepevná tak vznikla,
když v hradech svých řady rytířů měla,
protože pravdou láskou pěla.

Nejskvělejší je vždy Bůh, on je stvořitel,
On tak vše tak skvěle vytvořil.
Tak jako bíle pole s černým se na šachovnici střídá,
Tak chromozomy při početí v alely tak zbíhá,
S elánem za něj do bitvy reálné jeho křižák věrný vbíhá.
Šachy si pak hrává.
Intelekt svůj v reconquistě rozehrává.
Kodex kastilského krále Alfonse X.Moudrého o tom svědčí.
Krásná iluminace nad očekávaní vše předčí.
Za světlo pravdy jde se bít.
Euforista z toho být.

Kříž na hrudi se mu blyští,
Bůh to chce, dle jeho pokynů to tu vyčistí.
To křižák čistič nádherný,
euforista spokojný,
buď jak on nikomu nebuď podajný,
jen Bohu buď oddajný.

Nejvyšší titul se tehdy nosí,
to označení „ROZMNOŽITEL“, který vše mostí,
lásku k pravdě tak hostí.
Křižáková bude velká slast odedávna,
to vše Bůh věrným dává,
když za ROZMNOŽITELE povolá ho,
služebníka jeho milého
a jemu celou lásku k měnu oddaného.
Rozmnožit se jde co nejvíc od pokolení,
po všechna pokolení,
do pokolení.
Euforii z toho mít.
V plodnosti věčnost být.

Kříž na praporu ve větru si vlaje.
Křižák Boží písně si prozpěvuje.
Tak jak Hospodin si to přeje.
Likvidace zla konaní dobra je.
Likvidaci zla do ráje se vstupuje.
Bůh dobře radí jak zločinců se zbavit,
tak jak v šachy mat s radostí nastolit.
Když na důkaz lásky k němu zločincům hrubě
dle boží vůle hlavy srube.
Když po zločinců lebkách odťatých,
v kruhu svých věrných,
se po tomto mostu lásky upřímně čisté přichází do ráje,
k Bohu jedinému a milému v radostné euforii věčné je.

Tak jak mat přívržence prázdnoty, dík důvtipů, dostane je,
tu Boží šachy si tak věčnost zahraje.

Morgoth to je king,
má šachový géniusing.
Spokojeně rozjímejme.
Génius miluje šachy neochvějně.
Šachy hraje skvěle.
Protivníka rozmlátí směle.
Jeho hra je pevná,
jak pěst jeho nepokojná.
Útok nepřátel odrazí.
Jejich řady prorazí.
Jak intelektem či silou nepřátele porazí
a pro jistotu je ještě rázně dorazí.

Šachysmus se do světa dere,
s hloupostí se pere.
Nova ideologie se rodí.
Šachysmus to tady obrodí.
Všechny ty jiné ideologie chcípli.
Šachy ty ostatní ismy přežili.
Jak krásně realitu světa znají,
proto se stále hrají.
Vzdělanost do života nám dají.
Euforie životem rozehrají.

Anonymní seniláci kraftají.
Neschopnost tak svou ukazují,
jak bizardáci tak mektají,
protože šachy blábolové pořádně neznají

Rošáda ten zvláštní tah,
kouzlo má jako žádní jiný tah.
Rošáda v klasickém šachu je tu.
Byzantské a Tamerlánovi šachy místo toho zvláštní pole mají tu
a to citadely tyto hry znají,
jak hrady je vládci někdy obývají.

Šachy ty jsou krásné.
Tahy mají úžasné.
Kombinacemi jsou nezměrné.
Koncertem logiky jsou nádherné.

Úspěchy šachové,
po radosti udatné.
Řemdih se vpřed valí,
vítězství šachové už mají.

Šachy důmysl mající,
jak růže vonící.
Radost tak dávající.

Zlatá růže strmilovská,
v modrem poli je obrovská.
Šachisté její,
šachy zdolají.
Vítězství tak mají,
protože šachy výborně hrají.

Za krále Artuše,
nikdo netuše,
na hrad šachový
od stolu kruhový,
rytíř Peredur vyrazí,
k tajemství šachovému dorazí.
Již na hradu šachovém je.
Šachy tajemno v hradním liduprázdném sálu hraje.
Figurky jak živé jsou,
vzdělaností posvátnou.
Tu sympatie jeho se na jednu stranu kloní,
avšak prohru tato stana má nyní.
Zlo jeho popadne a šachy do jezera hodí.
Tajemno ho ztrestá do jezera musí plouti.
Šachy vylovit musí,
jinak jeho zlý skutek ho zadusí.
Šachy z jezera zachránil,
a tak se kajícník šachům omluvil.
Smysl šachu pochopil.
Svatý Grál se mu pak zjevil.

Strmilov 750 let oslaví,
když Řemdih ho proslaví,
v šachách je úžasný,
šachové vítězství vše vyjasní.

Krása barev květu lotosu,
na hladine vody je, jak na podnosu,
tak krása šachu je v důmyslu.

Osmilístkový květ lotosu na slunce se směje,
tak šachy na osm krát osm polí radostí se hraje.

V Starém Egypě za symbol světa lotos mají,
když deskové hry ve starověku hrají.
Rovněž v Indii lotos uctívají,
když předchudce šachu Čaturangu zde znají.

Lotos ten neprohraje.
Barvami bílou, modrou či červenou hraje.
Na noc do bahýnka se noří.
Při východ slunce se vynoří,
Krásu svou tak ukazuje,
tak jak šachy inteligenci se hráč prokazuje.

Na noc zanoří se květ lotosu pod vodu,
jak obdivovat hru šachovou dovedu.
Tak myšlenkami tahy figur v šachu provedu.

V šachách myšlenek uhlazení,
je šachová partie inteligence probuzení,
jak něžné pohlazení,
je tam nepřátel vyhlazení.

Šachy to naznačí.
co klan lásky značí,
V rodinném kruhu,
jsou oddáni Bohu.
Ohnivé kříže planoucí.
Štěstí tak nesoucí.
Meč spravedlností klestí cestu do ráje,
protože likvidace zla dobro je.
Radost tak nastane.
Krása nesmírná povstane.
Zmatenost ustane.
To Boží vůle nastane.
Věrní jeho rozmnoží se.
Věčnost dostaví se.

Šachy to hra úžasná,
bojem inteligencí prosáklá,
jak Kájik z Mimiker nábojnice páskuje,
moc se z toho raduje.
Včelařina,
to je dřina.

Bílé a černé pole se střídají.
Tak jak tahy na ní ubíhají.
Partije se na ní míhají.
Šachy tak probíhají.

Jezdec obratný vždy je,
vždyť on jedno pole rovně,
pak jedno šikmo může
i z obležení on se dostane,
když jako jediný přes cizí i své figurky přeskočit může.
Jezdec jediný takhle táhnou umí,
nikdo jiný to neumí.

Pěšec poslušně a trpělivě ve hře šachové vyráží vždy přímo vpřed,
aby s nepřítelem se utkal a vyřízl ho jak hnusný vřed
a boj svůj vlevo a vpravo vpředu i mimochodem (en pasant) zmůže,
někdy do poslední řady na šachovnici se domůže,
proměnit se tam v jinou figuru šachovou může.

Vždyť i na šachovnici černé pole s bílím se střídá.
Tak střelec po celou hru tahy k jednomu barev polí mívá.
Střelec nenápadně někdy dřímá.
Tak to občas bývá.
Znenadání šikmo o libovolný počet polí zamíří,
situaci na šachovnicí rozvíří.

Při rošádě krále ochrání,
jak mobilizací se do hry postaví.
Pak věž si to přímo valí,
nepřátele tak povalí.
Síla věže jak 5 pěšců je.
To se v šachu pozná, jen co se s ní zahraje.

TRISTUS FIDELIS – tvrdost věrností ke králi svému osvědčí,
dáma sličně spanilá ostatní na šachovnici předčí.
V šachách silou největší to jistí.
Smrt nepříteli, pohybem svým, střelce a věže, to pojistí.

Král nade vše stojí, bez ně všichni v matu pojít,
přestože jen všemi směry o jedno pole může projít,
ale bez něj partie šachová zaniká.
Jeho mat prohru znamená.

Mirek Dušín má napsány krásně
pohádky i básně.
Ty se čtou tak jasně.
Jen ať www.strmilov.cz jich má více současně.
V nich je vše tak skvělé.
Za ně díky vřelé.

Dračí variantu v šachu je tak úžasná.
Elánem radostí je tak pověstná.
V říší KUKAR dračí báječné radostná zvěst letí.
Zločince popravili, aby vymetli zlo jako smetí.
Vrazi a zloději v prachu leží.
Červy k nim s chutí běží.
Lebky zločinců v pyramidy budovali,
na oslavu dobra vítězství, protože zvítězili.
Pyramidy z lebek zlých s radostí postavili,
euforii radosti z dobré práce měli,
šťastni že se zla zbavili,
oni nesmírně byli.
Při tom se i pobavili.
Dobrou pohodu zase měli.

Řemdih má zase skvělé vítězství.
To se málo komu poštěstí.
Gambit to skvělý dům.
On samý šachový um.

Neschopní závistivci, zase, jak husy kejhali.
když Strmilovští hráči nezničitelně k vítězství se vydali.
Jak Fénix z popela vylétá,
tak vítězství do Strmilova přilétá.
Jak Gryfové tajemství ochraňují,
tak Řemdih schopností v úspěchy proměňují.

Na šachovnici bitva zuří,
neschopné taktiky zboří.
Vpřed šachový bojovníci,
jdou rozmlátit opozici.
V jedno šiku bojují.
Při steči se pobaví.
Nepřítele popraví.
Nic je nezastaví.

O šachách něco vědět,
to krásný šachový svět.
Já je znát nespočet let,
to je pěkný veget.

Nad šachovnici vítězství Řemdih stále mají,
webmaster to ostatním na internetu zpraví.
Elán v šachy či internet on a celý Řemdih znají,
když kvalitu web www.strmilov.cz staví.

Šachy s vervou hrát,
jak Conquistador se prát,
ničeho se pak nebát,
blábolů nepřátel nedbat.
Elán radostí ze hry mít,
a z něho radostně žít.
Pak jak slunce energií zářit
a nepřítele tak na šachovnici rozmlátit.

Strmilovské pexeso je úžasné.
Třpytem Jižních Čech krásné.
Radosti kouzelně jasné.
Webmaster zná práci odborně.
Pexeso sestaveno výborně.
Hraji já ho pokorně.

Mirek Dušín mnoho zná.
Schopností velkého genia má.
Jeho díla mají elán,
a je tu euforistán.

Kdož sů šachový bojovníci.
Vzhůru na šachovnici.
Inteligenci použijme.
Taktiku Řemdih znejme.
K vítězství spějme.
Výborně se mnějme.

Šachová dračí varianta,
je jak stromu kvanta.
To dračí les.
To je ale běs.
Tak draci spravedlnosti žijí.
V krvi zločinců se myjí.
Zlodějům ruky sekají.
Krást již nemusejí.
Zločince na stromy věší,
na sluníčko nejbělejší,
aby byli s opálenou pleší.
Kosti pak na větve rozvěší.
Tam je tak krásně,
v spravedlnosti dračí šťastně.

Hráči mají velké elo.
Letí jako éro.
Úspěch Strmilova daleko letí.
Úspěchu zde mají jako smetí.

Míhala se staletí.
Připravoval se v poupěti.
Za 750 let vykvětí.
V Strmilově šachové okvětí.
Dům Gambit v rozkvětí.
Šachu radost doupěti.

V sadě švestky se válejí,
pak se dobře pálejí.
Pálenici z nich vyrábějí.
Dobře se lihoviny prodávají.
Alkoholiky lihoviny dělají.
Ožaralý se poblijí,
alespoň alkoholici dřív umírají.
Peníze se u šikovných akumulují.

Neschopní se bouří,
když se jejich obrana hroutí,
schopní v šachách je rozboří,
elánem svých schopností.

www.strmilov.cz krásné malby mít,
karikatury zde bodré zřít.
Výborně z toho ožít.
Mysl tak skvěle omýt.

Šachy skvěle hrát,
jen tak vyhrát,
jak MIMIKRY znát,
když je znovu slyšet hrát.
Chozé bytelné texty píšící,
Bič boží mně těšící.
Modrák ten se nepáře,
hned to taky rozpáře.
Pod modrou čepicí,
má mysl běsnící.
Nikláky jen padají,
když veksle dělají.
Největší však champion
je Kájík, jenom on.

Věže to rovně valí,
na šachovnici nepřátele povalí.
Krále protivníka v matu svírá,
již ho ve smrti objímá.
Král protivníka z toho brka natáhne,
jak když motor táhne.
To byl ale tah.
Diesel takt.
Diesel takt.
Diesel takt.
Motor vřeští.
Pavián třeští.
Vítězství se blyští.
Euforie se pyšní.

Katovina to je správná dřina.
Jen v ní vítězství dřímá.
Na šachovnici bitva zuří,
když vítězství stvoří.

Mátem to rozseknou.
Slunce svítí nad hlavou,
jak když na popravišti,
likvidací zločinců se dobro bližší.

Kat mává sekerou.
Hlavy má pod sebou.
S touto ráznou úpravou,
má spokojenost se sebou.

Šachový pěšec vpředu,
jde do šachového středu.
Zbraněmi si zařinčí,
avšak přitom nekřičí.

Francouzský král Filip II.August skvělé hrad postavil,
když si je v mysli usmyslil.
Stratég, vládce i technik byl,
až když Boha správně pochopil.

Ze Svaté země on se vrátil.
Na 3.kruciadě on se vyučil.
Reálný svět ho poučil,
jak hrady pevné stavět se naučil.

Řešení má skvělé.
Flankovací věže.
Donjon se taky vztyčí.
Hrady kastel se tak tyčí.

Novy typ hradu už je tu.
Francouzský kastel již je tu.
Dispozice i krásy skvělé.
Těžko tehdy dobitné.

Šachovou věž již tehdá znají.
jak kopii z hradu těchto ji mají.
Francii v zemi mocnou mění.
Už to nikdo nezmění.

Češi na 3.kruciádě taky byli.
Jejich následovníci Francii za vzor mají.
I v Čechách po tomto vzoru následně budují,
Týřov, Nižbor, Konopiště a jiné hrady zbudují.

Modrá tu on zbožňuje.
On si v ní libuje.
Modrák modrá se.
Vejtřeaska modrá modrá se.

Čepice modrá modrá se.
Džíska modrá modrá se.
Džíny modré modrají se.
V garsoniera vše modrají se.

Modrá modrá se.
U něj vše modrá se.
On vše modré má.
Spokojeně se tak má.

Rošáda skvělý tah.
Jen jediný v šachu takovýto tah.
Ta zahájení v šachu končí.
Strategií na protivníka přitlačí.
Střední část hry nastolí.
Krále v klid postaví,
když veličenstvo o dvě pole postoupí.
Věž krále majestátně přestoupí,
jak hrad krále věž brání.
Nepřátele k dobývání svádí.
Věž v mobilizaci nastoupí.
V boj tak vstoupí.

Od turnaje k turnaji,
svou taktiku rozvinou.
Od šachovnice k šachovnici,
vítězství nesou.

Jen svými schopnostma,
ŘEMDIH všechny rozmetá.
Prapor vítězství dřímá.
Všude se jejich věhlas promítá.

Morava krásná zem,
s hradem Úsovem.
Tímto francouzský kastelem.
Vysokými věžemi proslaven,
kdysi byl postaven,
jak věžemi na šachovnici obstaven.

Šachy ty jsou pojem.
Intelektu bojem.
Vyvolají hluboký dojem.
Na výrobu myšlení jsou strojem.

Šachy hraní,
nervy uklidní,
srdce jásá,
ó to krása.

Boj zde zuří,
jak usměv na cimbuří.
Mysl se tuží.
počet figurek se na šachovnicí zúží.
Nepřátele rozloží,
když ŘEMDIH taktiku ukáží.

Ty nádherné rybníky,
s dobrými kapříky.
Ty veliké pláně
i malebné stráně,
kde voní bez
a vůkol roste les.
Hluponů se na nic neptají,
proto šachy umějí.
Ceny z turnajů mají,
protože šachy znají.

Raz dva tři.
Tahy k šachu patří.
Šachovnice boj spatří.
Mat či pat tu opatří.

Houmles ten se snaží,
prachy cizí hned vypaří,
jak hovnocuc hovno vcuc,
či hovno vcuc hovnocuc.
Tak se mu dílo daří,
okenou to zapaří.

Znalost šachu dáti,
pojem o právu jak se máti.
Taktika šachu Tě zpraví,
že mat protivníka je to pravý.

Zločinců likvidací,
dobru tak propívající,
štěstí tak mající,
protože pravdu znající.

Zločinců mučeníčko,
je pěkné potěšeníčko.
Zločinců věšeníčko,
je pěkné čištěníčko.

Jak sýr zrající,
jak radiace zářící,
houmles smrdící,
po cizím se pachtící.

Šachy milé.
Šachy krásné.
Logikou rozmilé.
Odpočinku spásné.
Taktikou spanilé.
Myšlením jasné.

Hola hej,
Šachy hrej.
Hola hej,
partiji rozehrej.
Hola hej,
Blbců nic nedbej.
Hola hej,
Šachové lázně Stmilov užívej.
Hola hej,
radost z toho mněj.

Olé olé olé olé,
v šachovém oddíle Řemdih STRMILOV je vše skvělé.
V šachu často vyhrají.
protože výborné trenéry mají.

Šachové lázně Strmilov to je skvost.
Tam je spokojen každý host.
Vůkol překrásný hvozd.
Radosti je tam dost

Stejně jako v Turecku,
byl úspěch letos v Murecku.
Šachoví mistři zase slaví.
Šachový oddíl Řemdih STRMILOV v Evropě proslaví.
Vždyť šachy znají,
když výborné trenéry mají.

Mezi lesy schovaný,
z křišťálové vody pramenný,
sluncem pořádně nasáklý,
ryby pořádně prosáklý,
přikryt v čistém vzdušném hávu,
na okraji líbeznou má trávu,
pln čarokrás vyniká,
strmilovský rybník Amerika.

O rybář nad tím jásá.
To je ryb ó krása.
Klidem se opásá.
Pohoda zde proniká.
To strmilovský rybník Amerika.
On idylky replika.

Prdy prdy ventiláta.
Homles smrdí jak od žumpy vrata.
To je prdů ratatatata,
jak když jdou z huby jeho slova hovnokrata.

Šachy jsou seč,
urputná leč.
Figurek to pranici,
jsou to tvrdí maníci.
Oni nemají křeč,
heč heč heč.
Mat je taky k maní,
mnohdy z nenadání.

To jsou ty dnešní zmatky,
jak pohádky od zlé babky.
Sociální dávky v nich zmizí.
přesto stále zločinci otravují,
když při lhaní žebrají,
pokojné občany okrádají,
jak klubko zmijí,
jak prokletí GOG a MAGOG tu slídí.

Avšak šachová věž na šachovnici skví se,
když na šachovnici rozhlíží se.
Tu znamenitý pračas ovanul.
Vzdělaností zaplanul.

Podobně tak před praléty,
zmatky tu byly staletý.
Tenkrát v léčbě úspěšní byli,
poté co roku 1241 Mongolové Moravu vyplenili.
To se naši předci poučili.
Vzdělaností se vyučili.
Lapky poté znamenitě léčili.
Do hladomorny je hodili.
Šlechta pak Bergfritové hrady zavádějí.
Bergfrit architekti znají.
To věž jak v šachu okrouhlá,
v popředí hradu vystouplá.

V přízemí Bergfritu hladomornu bez oken a dveří mají,
jen dírou v stropu lapky do hladomorny šoupají
a přitom se hodně pobaví.
Dodnes mohutné zdi o tom vypráví.
Lapkové zpupný a lživí zprvu byli,
pak dík žízni a hladu nebyli.
Hlad je však uctivosti naučil,
úmrtností touto ostatní poučil
a vzdělanost právu naučil.
Tak tu lapkové zcepeněli.
Červy je rozežrali.
Lidi hostinu na oslavu pořádali.
Vzpomínky pěkné zůstali.

Vodní klid.
Jasný svit.
Rybí třpyt.
Radost mít.

Strmilov je správný tip.
Mládí vtip.
Šachový důvtip.
To radosti typ.

Trojrozměrný je náš svět.
Dík vzdělanosti nám muže prospět.
Čtyři mocněno tři je šedesát čtyři.
To šachovnice kombinacemi víří.
Hru šachovou nese.
Kombinace její snese.
Hra šachová ta je skvěla.
Kombinátor mysli těla.

Kdys zloději pobíhali,
Slušné okrádali,
Draci našli řešení,
Když k nim zloději dokočovali,
u hory WUŘT.
Bylo to jak buřt.

Dračím drápem prsty zlodějům ulámali,
Pak rucem zlodějům usekali,
Pak na kůl napíchli,
Střeva ven vylítli,
Ohněm svým opalovali,
Dračím drábem rozvírali,
když upekli
tak zblajzli je,
Ó to byla bašta ómíje.
Zlo tak porazí,
Dobro ven vyrazí.

Protože kdysi se to stalo u hory WUŘT,
Na paměť této metody opékaní masa
začali tomu říkat wuřt,
V jiných zemích to napodobovali grilovačkou i z jiného masa,
ale zkomolili to na buřt.
Radostí se nad tím plesá.

Protože dračími drápy zloděje na kůlu nařezali,
pěkně je pak propékali,
ostatní je v potom napodobovali,
proto dnes buřty se nad ohněm rozřezají.
Tak vznikli buřty ómíje.
Lahůdka k ohni ómíje.

Kdysi přiblblá prasata BIZARIÓZI, co stále ryla a děla nepořádek přilezla na planinu voňavých luk voňavin na severním úpatí Melibockého pohoří v nové dračí zemi BENEAUCTA.
Protože prasata BIZARIÓZI byla Relegatus (zločinec), tehdy draci nelenili a rozsekali svými ocasy tyto prasata na kaši na voňavé louce majoránky a dalšího koření.
Vznikla výborná bašta, kterou pak jedli draci celou noc. Protože draci si s radostí devízy hesla i pokřik při této činnosti měli PŘEJ PREJ HEJ a ostatní to slyšeli tak to zkomolili na PREJT. Od této doby se toto slovo PREJT označuje výborná pochoutka s prasete při zabijačce.
Místo voňavých luk voňavin majoránky, kde se zrodilo jméno PREJT pojmenovali na počest vítězství PREJTOVICE.
Na PREJTOVICÍCH ráno, když uklidili po této hostině část zbylého PREJTU dali do střev z prasat BIZARIÓZ, za raného jitra, kdy jitřní svit slunce líbal rosou skrápené luhy.
Tak na počest tohoto radostného jitra po spokojené hostině dobra dali název JITRNICE, tomuto skvělému kulinářskému výrobku.

Na Strmilovsku je krásně.
Tam jsou vzdušné lázně.
Na webu www.strmilov.cz je to jasné.
Tam jsou skvělé šachy, texty i básně.

Vegetace se zelená
Na semaforu svítí zelená.
Modrá míchaly se s zlatou je zelená.
To pohoda zelená.

Nežli plané kecání,
je lepší zlodějům ruce sekání.
Již se zločinec v oprátce houpá,
jazyk mu z huby kouká.

Louka vonící,
kvítí kvetoucí.
Pramen zde pramenící,
čisté vody šumicí.

Slunce se v něm zrcadlý.
Shon je zde propadlý.
Harmonii napravý.
Spokojenost dopravý.

Slunce svítí.
Louka plná kvítí.
Pramenitou vodu píti.
Rybu dobrou jísti.

Šachy jsou pro mne skvělá hra lidského intelektu a zároveň filozofickým zamyšlením, kdy praxe stvořila tuto velmi dokonalou stále populární hru.
Za počátek šachu je považována indická hra Čaturanga z 5. století z Indie. Je to hra pro 4 hráče na 64 (8×8) polích, která byla založena na házení kostkou v kombinaci s myšlením hráče. Každý hráč měl jen 8 figur (rádžu, slona, jezdce, loď a 4 pěšce).
Má se za to, že ke konci 6. století se tato hra v Persii nebo v severozápadní Indii transformovala do hry pouze pro dva hráče. Byla unifikována na základě praktických zkušeností úspěšného tehdejšího vojenství do boje dvou armád proti sobě jen pro dva hráče označená Šatrandž (Shatranj), kdy tahy jsou založeny jen na myšlenkovém potenciálu hráče. Vytvořila se armáda 16 figur proti 16. Hrály se jako dnešní klasické šachy s tím rozdílem:
Nebylo zde rošády.
Pěšec mohl v 1.tahu táhnou jen o 1 pole vpřed, nebylo braní mimochodem a v poslední řadě se měnili jen v ministra.
Střelec mohl táhnou jen o 2 pole diagonálně, ale mohl přeskakovat figury jako jezdec, tj. za celou hru se mohl dostat jen na 1/8 polí tj.8 polí.
Místo dámy byl ministr, který táhl jen o jedno pole diagonálně.
Pat byl považován, stejně jako mat, za výhru nikoliv za remízu.
Přes Střední východ se v ranné středověku dostala desková hra Šatrandž do Evropy a dostala pojmenování Šachy. Pro zajímavost má se za to, že tuto podobu hry Šatrandž hrál i francký panovník Karel Veliký.
V období boje proti Arabům (ranný středověk) vznikly v Byzantské říši po ni nazvané Byzantské šachy, které měly zvláštní pole citadely, kam mohl vstoupit do protilehlé citadely na protilehlé straně pouze král. Byla to jakási jeho zvláštní výhoda, částečně podobně jako dnes je pro něj výhodou rošáda, kdy postoupí o dvě pole se současným pohybem věží v rámci jednoho tahu.
Je zajímavé, že další vývoj byl umožněn v kurýrských šachách, které vznikly počátkem 13.století. Kurýrské šachy vznikly v tehdejší rozvíjející se Západní Evropě v období křížových výprav. Kurýrské šachy byly nazvány po nové figuře kurýr, která táhla jako dnešní střelec. Dále inovačně bylo zde zvláštní pravidlo tzv. 1. tahu, kde se 3 přesně určení pěšci mohly posunout až o 2 pole vpřed spolu s dámou. Název dáma se zde objevuje místo přejmenované figury ministra. Dáma sice stále mohla táhnou jen o jedno pole diagonálně, ale v první tahu táhla vždy o 2 pole. Nově mimo jiné zde byla rovněž postava rádce, která měla možnost pohybu všemi směry o 1 pole, stejně jako král. Rádce v kurýrských šachách byl ve výchozím postavení umístěn vlevo do bílého krále a vpravo o černého krále, stejně jako dáma dnes. To byl již byl počátek vývojového směru k dnešní figuře dámy (královny), která táhne všemi směry o libovolný počet polí.
Pozoruhodné jsou velké šachy kastilského a leónského krále Alfonse X. (žil v letech 1221 – 1284). Tyto jeho vlastní šachy jsou o 12×12 polích. Zde byla figura krokodýla, která táhla, jako dnešní střelec. Nově král při prvním svém tahu postoupil o 2 pole v přímém směru diagonálně nebo ortogonálně. Podobně v dnešním šachu král prvním svým tahem rošádou postupuje o 2 pole. Poprvé pěšci měli možnost se měnit v různě figury, podle toho kam došly v poslední řadě. Král Alfons X. zvaný el Sabio, Moudrý žil v době úspěchů reconquisty, kterou i úspěšně řídil, tj. vojenských vítězství křižáků na Pyrenejském poloostrově. Tedy v době již kulturního znovuobrození Evropy.
Obdobně velký válečník a vládce Středního východu Tamerlán (žil v letech 1336-1405), který si vymyslel rovněž vlastní šachy. Tyto vlastní jeho šachy, byly inspirovány, jeho vlastními velkými vítězstvími na základě své vysoce úspěšné vojenské strategie. Mimo jiné zde měl figuru hlídka, která táhla jako dnešní střelec. Dále zde byly citadely pro šáchy (krále) obdobně jako byzantských šachách. Dále zde bylo pravidlo, že šách (tj. král) může jednou za celou hru si s jednou svojí figurkou vyměnit vzájemně pozice, když je v šachu. Byla to principiálně obdoba rošády, protože v jedno tahu se táhne současně šachem (tj. králem) a další hráčovou figurou. Pěšci se měnily v různě figury v poslední řadě, podle toho v co byly určeni, již na začátku hry.
Tyto výše uvedené vývojové odnože šachů mimo jiné umožnily myšlenkově cca kolem roku 1500 unifikovat a zkonsolidovat klasické šachy s dnešními známými pravidly. Došlo k vzniku figury dámy s dnešními pohybovými možnostmi místo předchozí původní figury ministra (či rádce v kurýrských šachách), střelce s dnešním možností pohybu po libovolném množství volných polí diagonály a vymyšlení rošády, jakožto specifického tahu krále a věže současně v rámci jednoho tahu. Rovněž se doladily pohybové možnosti pěšce tj. možnost v 1.tahu táhnou o 1 nebo 2 pole, rozšíření braní o braní mimochodem „en passant“ a proměny pěšce v posledním poli – tj. možnost změny v dámu, věž, střelce či jezdce, dle vůle hráče, jak jsou známi dnes. Pat se začal považovat za remízů.
Tak se stalo, že praktické zkušenosti podnítily rozvoje deskové hry šachy, aby vytvořily současnou teorii této hry s vysokou efektivností obrovských množstvím kombinaci při partii, na základě jednoduchých svých pravidel.
Za zdroj toho články byly použity kniha Miloše Zapletala: Velká kniha deskových her z roku 1991 a  weby http://www.deskovehry.info/ Klubu deskových her, www.strmilov.cz Šachového klubu Řemdih a  http://www.chessvariants.org/ , které jsou zajímavé svým intelektuálním potenciálem.

Jak štěkající pes,
stranický funkcionář sem vlez.
Šachy šachy
jsou teď krachy krachy.

Slunečný dýchánek,
sladký spánek,
chladivý vánek,
šachy radovánek.

Jara květ,
ptactva slet.
Vitamíny potřebuji hned.
Kuřátko jsem snědl teď.

S křenem voňavé,
na radost to pravé.
Hořčicí poklidné
a navíc je lahodné.
To je slast.
Chuti past.

Francisco Pizarro to byl schopný pán.
Žádný hloupý kmán.
V Peru poradit si uměl sám.
Spravedlnost dones tam.

Hernán Cortéz to byl don.
ten nestrpěl zločincům žádný pardon.
V Mexiku byl skvělý conquistador.
Jeho příchodem Quetzalcoatl spásy symbol.
Do éteru zpráva letí,
jak amfiptéra právo sem tehdy zaletí.
V čele normálních lidí do Tenochtitlánu dorazil,
se zlými krvavými kulty si zde poradil,
nemorální modly rozmlátil,
civilizaci zde postavil.

Zmatek města utiší,
Strmilovské lesní zátiší.
Klid sem pospíší.
Člověka to potěší.

Vítr fouká,
kdo to sem kouká,
to pegas si brouká.
Jednorožec si na louce klopýtá.
Pard oheň soptí.
Gryf na obloze plachtí.
Drak v jezeru si čvachtí.

Buk krásný strom.
Jeho dřevo zní, jak zvon.
Mohutné větve k nebi vzpíná.
Kořeny z hlíny do skály se vzpírá.

3.křížová výprava roku 1189 se do Svaté země strojí.
Rytíři různé barvy křížů na vrkočích mají.
Ti co původ Němec, Francie či Anglie nemají,
zelený kříž na bílém vrkoči si dají.
Češi co by hbití pomocníci
se k výpravě pod vedením údělného knížete Děpolta II. připojí.
Víru svou však nezradí.
V roce 1190 Seldžuky u Ikonia v Male Asii křižáci porazí.
Konyu v Malé Asii dobyjí.
Mnohý z nich zde padli.
Zbytek pak do Akry dorazí.

Avšak moc nekonečna tajemné euforie znají.
Od té doby zelené kříže na bílém poli se tu občas objeví,
jak záchrana ze zelené blažeností bíle slunného ráje,
jak euforií to pravé,
kde i staré je mladé všecko,
každý je tam rád nadevšecko.
Znovu se tu objeví,
když ostatní beznaděj již jen znají.

V 13.století, kdy pohané Mongolové Evropu vytáčí.
Zelené kříže to bitvami vítěznými vyléčí.
Zelené kříže vlají.
Na nic se neptají.
Mají v to jasno.
Pravdu bránit nadevšecko.

V 15 století, kdy zavládali v Čechách zase heretické zmatky.
Navíc ukrutní Turci tehdy do Evropy dotáhli.
Zelený kříže tu zas vlají,
řádem TUSINT tu dobra dopřávali.
Proti násilníkům stojí.
Krásu si strojí.
Meče sekají.
Kopí bodají.
Brnění skřípají.
Pořádek mají.

V roce 1848 komunističtí zmetci,
v jižním Německu kradou,
to pekelní fousatí dědci,
Marx i Engels to vedou.

Slušní lide se ptají:
Kdy se bolševické svinstvo zboří?
Vzdělanost, ale na odpověď mají,
až jejich satanské bláboly shoří.

To jednoduché léčení.
Bodáky do bolševiků zaboří.
Vnitřností ven jim vypáčí.
Zlu cestu ven zmaří.

Vyřeší se to vhodnou radou.
Soustředěnou střelbou.
Střeva z bolševiků tečou.
Bolševik má konečnou.

Hloupá stařena
Blbostí spařená.
Chvály o Leninovi skřehotá.
Pravdou to však byl pobuda.

Luetická hlava,
plesnivý vous,
kdosi to u mostu zvrací.
To Vladímir Iljič ze schůze se vrací.

To Lenin se potácí.
Hlupáci si myslí, že je tento ožrala spasí.
Zlodějiny z toho raší.
Najivní raraši.

Pohoupat, pohoupat.
Zloděje v oprátce rozhoupat.
Už se houpá.
Větříček na něj fouká.
Oběšenec se houpá.
Okolí radostně se na to kouká.
Už krást nebude houpity houp.
Spravedlnosti nashledanou.

Překrásný hvozd
je skvělý skvost.
V lesním tichu
pro potěchu
zpívá si v něm drozd
i nám pro radost.
V hustém mlází
houby vzchází.
Nic nám neschází,
když se v Strmilovských lesích člověk prochází.

Zima bílá.
Potok si v ní zpívá.
Meandry omývá.
Krajina sněhobílá.
Větřík poletuje
Mráz přituhuje.

Peklo, peklíčko,
je tam velké teplo teplíčko.
Čertů potěšeníčko,
je zlodějů mučeníčko.

Na kopci je velký jasan.
Korunou rozjásán.
Díky přírodním krásám.
To si ale jásám.

Co to tu shnije?
To funkcionář hnije,
když kasu vybrabčí,
na žití mu to postačí.

Kdo tu smrdí?
Kdo tu prdí?
Kdo tu krade?
To komouš se zde hrabe.

Březový háj,
hub ráj.
Bříza, bříza
proudí v nich míza.
Kůra bílá,
vánek sbírá.

Uprostřed polí kamenná mez,
na ní roste černý bez.
Jeho květ proti nachlazení,
výživný čaj léčení.

Jak vznikli smradlavé sýry? To přesně dnes málokdo ví?
No možná to bylo tak, že na Hoře malebných květů bydleli holubi s lidskou tváří zv.TALISONEQ. Kolem byla propastná bažina bujných fekálií, kde žili Swinehorni.
Swinehorni jsou prasata s jednorožčím rohem, dračími křídli a velbloudím ocasem. Žijí ve smrduté rozvinuté bažině kolem Hory malebných květů. Název této bažiny je QOMADUR.
Byly to ale prasata dobráci, ale čuňáci. Bažina odporně páchla, jak výkaly smrduté, mimochodem vykali zde byly ve velkém i od holubů s lidskou tváří a Swinehornů.
Swinehorn se ve smrduté bažině s oblibou rochnili, byla to jejich zábava a odpočinkové slunění. Takže měli teplé povalovaní celý rok.
Se Swinehorny proto nikdo nechtěl kamarádit, jen holubi s lidskou tváří zv.TALISONEQ s nimi kamarádili, protože bydleli na Hoře malebných květů, která byla velmi vysoká, kam smradlavý puch již nedoléhal.
Holuby s lidskou tváří zv.TALISONEQ přelétali, vysoko nad jejich bažinou, tak aby necítili její zápach. Létali po kraji a sháněli si tvaroh, který měli velmi rádi.
Jednou však když letěli holuby s lidskou tváří nízko, z významného jednání o vývoji světové hospodářské krize a zmoženi náročným rautem, kde bylo pohoštění s velkými dávky vitamínů a alkoholu, neuměli vyletět výše, takže cítili zápach bujné fekální bažiny. Tak se lekli, že jim veliké kusy tvarohu, jejich výslužky, spadly do bažiny před přistáním na Hoře malebných květů.
Tvarohy se rozpadly na hodně moc malých kousků prostě na tvarůžky.
Na tvarůžky se zapomnělo.
Po několika týdnech ho našli Swinehorni a moc jim chutnal.
Protože nebyli lakomí část však nechali a zavolali holuby s lidskou tváří TALISONEQ a ty si to převzali.
Ti se nejdřív ošklíbali, ale protože měli hlad tak to snědli.
Moc jim to chutnalo.
Tak začali systematicky TALISONEQ ve spolupráci se Swinehorni tvarůžky vkládat do bažiny.
TALISONEQ následně to prodali obchodníkům, jako specialitu, když zaletěli na potravinářský veletrh ZEMĚ PŘÍŽIVNICE věhlasných ekopotravin a zahrádkářských přebytků, které byly nadměrně dopované toxiny i jinými chemikáliemi.
Když se jich nadšení konzumenti ptali tak řekli, že je to krajová nejkvalitnější specialita TVARŮŽKY QOMADUR ze špičkových biopotravin s tajnou recepturou dělanou s nejlepších přísad. Sýry se ujali a začali je napodobovat i v jiných krajinách.
No někde ten název, ale zkomolili i na jiné názvy.

Proč se říká, že pečení holuby létají do úst, je celkem jasné, dle níže uvedené legendy.
Byla nebyla země MULTY KULTY. Žili v ní lidé s rohy. Byly to lidé MULTY KULTY. Byly zvláštní nejen tím že jim na čele rostli velké 2 přímé ostré rohy, ale také uvažovaní. Chtěli být ještě více zvláštní, rohy jim nestačili. Chtěli být jako rarita a centrum výstřednosti. Uzákonili že je nutno pozitivně diskriminovat zvláštnosti menšin. Proto založili státní strukturální fondy rozvoje zvláštností MULTY KULTY vše druhu. Díky těmto fondům zde vznikly silné politické strany hrdě nesoucí své kdysi diskriminované společenské charakteristiky menšin:
Stana svobodných smraďochů,
Demokratická strana opilců,
Pokroková strana zlodějů,
Socialistická strana korupce a
Strana milujících kanibalů.
Dostali se tam i do parlamentu a následně ve volbách se střídali. Nakonec vyhrála Strana milujících kanibalu. Její volby byli jednoduché odpůrce uvnitř strany i vně vždy sežrali, ale s láskou oblizovali kosti svých protivníků, což byl nezvykle obohacují kulturní fakt, dle jejich veřejných medií. Od té doby se říká v přeneseném významu, že by se někdo sežral nebo sarkasticky celou láskou by se sežrali.
Toho času žili levharti za jižním hranicí této země v savanách, kterým bylo líto, že musí lovit savanou vyzáblé kusy zvířat, zatímco v zemi MULTY KULTY se mají dobře, protože žerou lidské maso.
Levharti si zašli za čarovným hranatou koulí, duhovým kamenem (víceméně to byl spíše velký balvan či malá skála), která je i kulatou kostkou zv.POŇUCHŇAL uprostřed těchto savan. Levharti velmi slušně prosili POŇUCHŇALA, aby se měli lépe ve své ponížené laskavé žádosti.
POŇUCHŇAL z levhartů dle jejich přání vyrobil velmi nebezpečné masožravce, s vysokou odbornou specializací a doporučil jim přestěhovat se do MULTY KULTY.
Tak vznikli z levhartů: Boryone (lvi s rybí ploutví na hřbetě a rohy na hlavě), ale někteří leopardi chtěli víc tak z nich u dělal Dvojtělové lvi (Lion bicorporate) a dokonce trojtělové lvi (Lion tricorporate). Tj.měli 2x až 3 x větší kapacitu žraní díky počtu svých těl.
Hned se Boryone, Lioni bicorporate a Lioni tricorporate vydali nastavit nové kulturní vztahy do země MULTY KULTY, řekli že jsou menšinou přistěhovalců a že se jim musí věnovat. V MULTY KULTY byli štěstím bez sebe, že mají novou raritu, která obohatí jejich demokracii.
Boryone, Lioni bicorporate a Lioni tricorporate požírali celkem bez námahy rohaté lidi, a ti jim ještě děkovali, jak je krásně obohatili novým druhem lidožroutství. Boryone, Lioni bicorporate a Lioni tricorporate měli velkou radost z jednoduchého lovu.
Když Boryone, Lioni bicorporate a Lioni tricorporate sežrali poslední rohaté lidi, tak jim POŇUCHŇAL, vyčaroval kouzelné stromy, které plodí maso, pro ně jako jednohubky o velikosti holuba, co samo láskyplně a jemně padá do úst, jako když lítají holuby. Od té doby se říká že pečení holuby létají do úst.
Boryone, Lioni bicorporate a Lioni tricorporate si vzali celou zemi MULTY KULTY za svou a připojili ke svým savanám a jen se již povalovali pod stromy plodící maso a byli spokojení, jak to pro ně dobře dopadalo.
Na počest svého vzoru hranaté koule neboli kulaté kostky, duhového kamene POŇUCHŇAL spojené území MULTY KULTY a svých SAVAN pojmenovali jednotě zemí POŇUCHŇAL.

Lesní tůň,
velká jak kůň.
Žába říkala kuňk
a udělal žbluňk.

V lesním tichu,
poblíž mechu,
červená jahoda,
chuti lahoda.

Mající rudou hvězdu,
nosy rudé od chlastu.
vzor ochlastů.
Přitáhli z východu,
alkohol mají za spásu,
hordy ožralů.

Na Strmilovsku je krásně.
Až o tom skládám básně.
Vzduch tam čirý.
Vody průhledný.
Vůkol stromů plný.
Kraj to zálibný.

V hustém mlází,
se vítr hází,
když zavelí,
větvě ševelí.

V temném lese,
na horském plese,
křišťálových vod,
uprostřed ostrov,
tam statný dub,
vůkol vzrostlý buk.

Z hůry blesk,
do lesa třesk,
strom kles,
do kapradí plesk.

Do klidu most
je pralesní chvost.
Překrásný hvozd
je skvělý skvost.
Zpívá v něm drozd
i nám pro radost.

Byla nebyla prazvláštní pohádková země SVOBODNÁ REPUBLIKA BARBITA.

Žili zde dobrosrdeční tlustoši. Byli to malý, ale velmi tlustí břichem mužíci s velkými vousy zv.BRADÚŠ BARBITA.
Měli obleky z šišek a lesní kury. Bydleli mezi stromy.

V lese ale měli plodící stromy, které natahovali na kouzelný kliček klíček, které obsluhovali prohaté lišky a tím jim plodili jídlo, které jim pak létalo do úst. Od té doby se říká že pečení holuby lítají do úst. Byly to přírodní chrámy superkonzumu.
Pak se jen povalovali mezi stromy v sítích a podřimovali se svými velkým banděry. Z dálky vypadali jak velké míče měchuřiny plné jídla.
Jejich věrnými domácími mazlíčky byly lišky zv.TRAHCI, které na krku měli parohy. Na parohách jim nosili,když chtěli, hejbací virtuální noviny a všelijaké věci jako na podnosech. Noviny to byly obrázkově virtuální, protože mohli mezi parohy vytvořit obrazovku, jako televize a BRADÚŠI se na ní mohli koukat.co se děje v jejich zemi.
BRADÚŠI tak vytvořili dokonalý konzum tj.válet se, čumět na bednu a přitom baštit.
Hodně cizozemců jim to závidělo, ale když tam zavítal ale nějaký cizinec tak ho pohostila tak, aby si vzal nějaké jejich ovoce ze stromu.
Těm se ale po konzumaci toho jídla povaha jejich projevila na těle, tak jako že své myšlení povahy dělají svému tělu. Bylo to jako by se mstili sami sobě. Bylo to obracení jejich zla proti nim samotnými.
Tak zde například byly křiváci jako KŘIVOHLAVCI, KŘIVOTĚLACI, ŠIŠATCI, SAMOUDAVAČI.
Zatímco podlejzavý lidé se změnili na PLAZIČE, VYLIŽMANIAKY, HOVNOMILI,
Nepokojeno se měnili na stále mluvící KECAČE, ŽVANILY, BĚHALI, SLINTAČE, HONIMÍRY.
Zloději se okrádali samy sobě např.SAMOOKRÁDAČI, LAKOTACI, DRŠKLEŠLÁCI.
Násilnici fyzicky ničili sami sebe až se sami sebe roztrhaly na kusy např.TRHAČI, PRASKAČI, ROZTRHAVAČI atd.
Takto upravení cizokrajní konzumenti se stávali pobavením pro BRADÚŠE, kteří to měli místo cirkusu.

Možná v historii u hradu Rábí to začali napodobovat, ale moc to nevyšlo, tak alespoň do znaku města si dali lišku s parohy.

Vyžírkovi v mozku vrtá,
jak okrást se druhé dá?
Hodně chlastat,
hodně sníst,
hodně kouřit,
hodně snít.
Jak se dobře mít?
No jednoduše tak to druhým vzít.
O právech zlodějů deklaraci prosadit,
tím nepřátele své usadit.

Vejce to je též skvělý projekt,
jak mysl svou neomezeně projet.
Pro filozofii symbol může být,
jak elementy nové scivědecky sjednotit.

Skořápku jako zem otevřít.
Vzduchovou bublinu jako vzduch vypustit.
Bílek jako moře osolit.
Žloudek jako oheň nakonec sníst.

Vejčí filozofie akademicky v tiskoviny vyrazit.
Uctívače vajec kolem vrchního požírače vajec posadit.
Kurzy didaktické o tom draze mýt.
Honoráře tučné lichvářské za to vzít.

Byla obluda
zvaná PELUDA.
Bodlin má na tisíc.
Jedu ještě víc.
Čtyři želví nohy
s tučným tělem do nepohody.
Smaragdově zelenou srstí
v bahnu ráda smrdí.

Bylo nebylo, za devatery horami, devatery údolími s devatery řekami a devatery moři, byla bájná stará země, která byla souostrovím mnoha ostrovů ve velkém vodním světe devatera moří MATEMATIKOV.
Bylo to velké souostroví velmi mnoha ostrovu s členitým pobřežím a různorodým povrchem kopcovitým, až velehornatým či rovinným jak pánev, mezi kterými bylo mnoho průlivu, zálivů a soutěsek.
Na těchto prapodivných bájných ostrovech žili prastarý příbuzný gryfů tzv.antičtí gryfové alias OPINICUSGYFOVÉ. Měli tělo sice jako gryf, ale měli velký dračí krk s dračím jeho hřebenem vzadu a čtyři lví tlapy, kterými byli podobní opinicusům.
Pro dlouhou chvíle zde začali všechno počítat, ale protože byli velmi inteligentní tak z toho udělali složitou matematiku.
Měli rádi matiku což dokládá na tom to ostrově sčítaní, odčítaní, dělení násobení, mocniny, odmocniny, integrály, charakteristiky, matice, logaritmy, celá, zlomková, kladná záporná, racionální i iracionální čísla, které stále používali, ale i množiny se svými podmnožinami a průniky atd. Jejich souostroví bylo ve tvaru nuly. A tak vytvořili jednu jeho část jako kladná zatímco druhá jeho část jako záporná. V sumě to však stále dávalo nulu.
Každý ostrov si pojmenovali např. ten největší byl NULOMAT ostatní MÍNUSOV, PLUSOV, VECTROROV, POMNOŽINOV, MNOŽINOV, NASOBILOVNÍK, DĚLOVNÍK, LOGARTAK, MOCNINOV, ODMOCNINOV, MATICOVNÍK, POKOMATOVNÍK.
Tak tam stále dlouho nekonečně soutěžili, v různých matematických svých soutěžích mezi sebou a byli tak velmi šťastní, jak bystré měli mozky.
Na počest svých soutěží začali tam stavěli své pomníky, které byly sochami ve tvaru čísel. Tyto monumentální pomníky zdálky vítali okolní mořeplavce. Tak se tomu začalo lidově říkat ČÍSELNÉ OSTROVY.
Tak se zrodila čísla, které mořeplavci jedoucí kolem okoukali a přinesli do svých zemí a tam se na souších šířily dále.

Kousek dál za ČÍSELNÝMI OSTROVY byla zvláštní laguna. Měla po svých okrajích útesy a ostrovy ve svém středu měla, ale strmý velký ostrov.
Na tomto velkém ostrově uprostřed velké laguny, žili byli pětihlavý orel řečeny PĚTIKILO, dvouhlavý had zvaný HADOMETR a mluvící kaktus, který nejčastěji mluvil SÍ proto mu říkali SI. Tento kaktus byl na samém vrcholku tohoto ostrova.
Tak si všichni tři vymysleli pro zábavu svou soutěže.
Nejdřív se změřili ostrov protože by dvouhlavý had dlouhý přesně, jako dnešní jeden metr, tak ho vzal
pětihlavý orel a stále něco měřil s ním na ostrově tak vznikly geometrické katastry jejich domoviny. Za jednotku vzali zkratku hadova jména metr.
Výsledky svého měření zobecnili jedna jako kaktus, 2 jako dvouhavý had, 5 jako pětihlavý orel. Tak vznikla i měřítka map např.1:1000, 1:2000, 1:5000 atd. Někde to i od nich odkoukali při emisi peněz proto jsou nominály 1, 2, 5, 10, 20, 50, 100, 200, 500, 1000, 2000, 5000 apod.

Tak vše vážily vypelichaná pera pětihlavého orla měla vždy kilo. Byla vždy taková že jejich dílčí hmotnost chmýří měla gram. Tak vznikla jednotka zkratkou s jména pětihlavého orla kilo.

Kaktus měl na sobě vlákna jako moli. Tak se tomu začalo říkat látkové množství mol.
Kaktus se sám od sebe pohyboval každou chvilku napravo či nalevo. Sám při tom SÝKAL slova SEKUNDUJI tak práci dvouhlavého hada a pětihlavého orla, kteří tomu, protože to bylo pravidelné tak tomu začali říkat sekunda.
Po šedesáti sekundách se kaktus ze zelené barvy začervenal. Za dalších šedesát sekund zase zezelenal. Protože to byl návrat do minulosti vznikla z toho zkratka minuta.
Po šedesáti minutách, jako by se ohodil do dala a rozkvetl tak se tomu znásobili šedesáti vznikla hodina

Když byl dvouhad s pětihlavým orlem unaven sedli na kaktus bylo to vždy po 24 hodinách, když byli po provedené měření unavení tak to pojmenovali zkratkou den od slova unaven.

Celý systém pojmenovali po kaktusu SI.

Prase to je lahůdky svit,
co se dá vše výborné chuti vyrobit?
Tlačenka je kulinářů tip.
Jitrnice to je smyslů hit.
Jelito pak citům lahodit.
To rady, jak být fit!
Na počest toho, jak spatřit,
sochu prasete s třemi rohy odhalit.
Tři rohy na hlavě na počest tlačenky, jitrnice a jelita mít!
Radostí i pes z toho výt.

Kdysi dávno předavno, bylo nebylo jedno peklo. Tam stále bylo jenom peklo peklo pekličko je tam teplo teplíčko. Jednou tam měli moc hříšníků a tak přetopili kotle. Nelínejší čert s plesnivou bratkou a velkou plečí řečený Ujla Leňa se z toho rozplakal, že má moc práce a následně utekl. Chtěl se ochladit a proto se objevil až v Severním ledovým oceánu v ledovém souostroví Severní zemi.
V Severní zemi vítr je krutý a tak Ujla Leňa doslal velkou rýmu. Kapalo mu z nosu stále. Byl to pro něj velký bol tato rýma. A kam ukapli jeho kapky rýmu tam vyrosli nepřijemné velké kytky moc ošklivé a palivé zvané podle jeho bolu Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum).
Protože byl hodně zlý to čert, který stále byl moc líny začal se válet jen na jednom ostrově, který podle těchto rostlin se jmenuje Bolševik. Z plodů těchto rostliny se začali rodit trollové tj.malí zlí skřeti celý rudý a moc líny, kterým se začalo říkat bolševici. Průlivem kterým se valili na kontinent se začalo říkat průliv Rudé armády, kam přišli přinesli jen bol a zlo.
Když Ujla Leňa posmrkal celý ostrov Bolševik přesunul se na sousední ostrov.
Jednou při velkém smrku rýmy Ujla Leňa zakopl o velkou rezatou rouru stalo se to začatkem listopadu, protože ale nebyl moc vzdělaný myslel si, že to bylo v říjnu. Tu zvolal mohutným hlasem AU ROURA. Všichni se mu smaly, protože Ujla Leňa měl moc natelké kopyto a při pádu si zvohybal rohy.
Tak aby se mu nesmali začali se ostatním mstít tím, že prohlasil, že to byla promyšlená Velká říjnová rýmová relovuce, která byla pod různými hesly např. Rýma nejvyší stadium blaha, S depresí na věčné časy, Dialektický boj rýmy a tepla, Zloději všech zemi spojte se, Dekret o povolení zločinosti, Dekter o výhodnosti rezatých rour, Dekter o kráse nateklých kopyt a Zaplat si školení, kde ti vymyji mozek.
Proto na počet toho kam dopadl jeho holub-smrk na tento ostrov pojmenoval Ostrov Říjnové revoluce. Ujla Lena zavedl každoroční svátek Velkého říjnovéhé úpadku AURORA, který se rudí skřeti škodolivě slaví v listopadu na počet všech rým a chřipek v době pliskanic a bláta.
Při sedmém výročí Velkého říjnovéhé úpadku AURORA při skřetí přehlídce na Rezatém náměstí, které je před zrezavělou vyhozenou nákladní lodí, která byla starou ekologickou zatěží a složila jako tribuna pro Ujlu Leňa, tak co čert nechtel, tak Ujla Leňa spadl do rezatého tanku v tomto bývalém tankeru, který se jmenuje MYŠÍ OLEJ anglicky MAUS OIL, kde se utopil ve zbytcích oleje a je tam dodnes. A jeho skřeti ho ukazují jako raritu v tom rezatém tanku, když za to vybírají tučné vstupné, jako za kuriozitu. Na počet toho to tam pojmenovali MAUSOIL LEŇA

Bylo nebylo, v zemi nezemi ČUMAJDA byl jeden král stejně řečený Čumajda. Byla to země kuriozit, nejen vzhledem ale i tím že cela byla vlastně pamětí a mysli ČUMAJDY.
Byly tam Orlí hory, které na vrcholu měli orlí křídla. Paví hory měli na vrcholech paví brky. Volské vrchy na vrcholu měli rohy.
Jeho podaní byli samou kuriozitou v tomto obludáriju. Byly to např.hlavokřídla tj.orlí hlava na orlí křídle zv.ČUMAJDE nebo orlospary tj.křídlo na spáru zv.ČUMAJDO.
ČUMAJDE i ČUMAJDO bylo velmi mnoho.
Čumajda byl orlolev. Byl to bíla sroslice lva a orla, který se o oblibou proháněl na svých zlatých polích, které nazýval ZLATULACI.
Čumajda byl zvláštní, jeho pravá polovina byla lva s čtyřmi tlapami, zatímco levá polovina orla křídla i pařáty, ale měl jen jednu hlavu, která měla pravou tvář lva a levou orla. Na ní měl královskou korunu.
Měl tak dva mozky v jedné lebce. Měl tak mnoho synapsů mezi neurony, stále mu tam něco probíhalo za myšlenky na bázi elektrických výbojů, až mu z toho hlava jiskřila jako elektrická výbojka. Heslo Čumajdy bylo „A půjde to!“
„A půjde to!“ to by bylo výstižné synonymum pro tuto zemi, v které probíhala permanentní velká vědecko-technické revoluce pod vedeném krále ČUMAJDY, takto:
Své myšlenky předával svým podaným, aby se mu nezavařil jeho neurony pro jeho nadměrný workoholismus. Když je takhle předával hlavokřídla i orlospary křídli mávali. Čumajda to označoval za průchod elektrického proudu 1. Když nic nepředával tak to označil za 0. Tak se zrodila díky moha následným kombinacím dvojková soustava v megavelké měřítku, které ČUMAJDA říkal ČEPEŘENÍ. Kam by libovolné oko dohlédlo v zemi ČUMAJDY, BUD BYL STAV 1 NEBO 0. Byl to jako velkozáznamy jeho vnější magapaměti.
Protože Heslo Čumajdy bylo: „A půjde to!“ Zkráceně to Čumajda označoval ve svém ČUMAJDOVSKÉM programátorském jazyce „co hned i potom“ tj. 1 i 0 z toho vznikla zkratka CHIP.
Protože myšlenka je lehká u ČUAMAJDY tak překladem do angličtiny vznik software. Zatímco hlavokřídla i orlospáry jsou těžký vznikli překladem do angličtiny hardware.
Tyto byl zrod počítačů na bázi peří, které se tahle čepejřilo. Věřte nevěřte osvědčilo se to. Kolemjdoucí to odkoukali a rámci vědecko-technické revoluce to ale výrazně miniaturizovali toto čepejření, ale již moc nepoužili ČUMAJDA s ČEPEŘENÍ, ale přidávali nová různá slova, jako počítač, notebook, děrovací štítek či páska, RAM i ROM či čip, atd.

Bylo nebylo, před mnoha let, za mnoha kopci, řekami i moři, mezi velkými bažinami a loukami u velké řeky v Nové světe – v Horní zemi Louise. Zde žily zvláštní drakoptáci čili dračí ptáci zv.PIASA.
Tento drak vypadá jako směs různých zvířat. Má hlavu medvěda, ale s lidským obličejem s velkými fousy; červené oči, tesáky, kožená křídla. Na hlavě má velké jelení parohy. K tomu všemu místo vlasů na hlavě, ale i na krku má hřívu. Tělo měl s rybí šupiny a orlí nohy s drápy. Jeho dlouhý ocas má zakončený ploutvý na způsob štípacích nůžek.
Jednomu z nich řečenému QYZXA, který byl původem náruživý vegetarián, protože chtěl držet svoji taili, se stalo následující.
Měl rád velké louky a svá poličky se svou zeleninou mezi skalami. O svoji zeleninu se náruživě staral. Byla to jeho koníček i strava.
Až jednou mu na políčka se zeleninou odporní otravové lezli. Stále mu tam něco brali. Piasa to velmi mrzelo, protože to byl velký dobrák, že ho okrádají.
Protože byl doposud vegetarián tak mu to později v mozku spínalo mezi jeho šedými mozkovými buňkami, ale až když mu to seplo,že byl okraden, tak po určité době toho měl i dobrácký QYZXA dost.
Zloději co mu kradli zase zeleninu, tak v nutné svojí sebeobraně, tak tam zaletěl. V krouživých obkličovacích rychlých manévrech je začal griloval svým ohňovým dechem tyto zloděje zeleniny, kteří se nezmohli ani na odpor, dle zásady udeř a zmiz.
Takže zloděje zeleniny rozmastil na kaši, protože měl QYZXA velkou síly a vervu opravdu je rozmlátil na malé kousky za krátký čas. Byl to pelmel všeho možné i nemožného.
Svým dechem ohnivým to pak, je dopekl včetně s nimi smíchanou zeleninou na nedalekém úpatí hor na plochých kamenech, jako na megakamnech. Pak to krájel, svým ostrým ocasem, jako cirkulárkou. Najednou mu to moc zachutnalo.
Vznikli různé druhy tohoto jídla, podle toho co převládalo: šunková, houbová, brokolicová, ananasová, salámová, tuňáková, rybí, kuřecí, slaninová, olivová, kukuřičná atd.
Protože to QYZXOVI teď rychleji myslelo, než předtím tak to začal ukazovat a dávat svým kamarádům, jako super rychlé občerstvení, kteří to po něm pojmenovali a začali napodobovat.
V jiných zemích to zkomolili PIASA i QYZXA dohromady, tak se tomu začali říkat obecně PIZZA. Začal se napodobovat i jeho styl krájení tak vznik pizza nůž.

Rudou barvou září.
Kétós dneška v moři.
Podívej se vše je rudé.
Čtenáři až rozmilé.
Kétó je zvláštní drak.
Vypadá jak velký mroží vak.

Kétó to je vodní dračí příšera.
Jeho obrovité tělo v moři vodu zalehá.
Ploutvemi si jen tak pohrává.
Vlny tak odehrává.
Na hlavě hřeben barvu rudou.
Ukazuje hrdě, když plavé vodou.

Z mroží tlamy zuby cení.
Mezi nimi kly se bělí.
Ploutvemi si příboj vlní.
Šupinatým ocasem zas vodní vír zavíří.
Bahno ode dna zvíří.
Poklady moře ode dna zazáří.

Bylo nebylo, v době a zemí PRTIVOK, kdy lidé neměli hodiny, tak čas se měřil všelijak, ale ve vykotlaných megapařezech v pařezových pohádkových lesích, se jako včely v rojích nacházeli podivné stvoření triskelion nebo triskele tj.trojnohý; lidově řečeno prtiovoka mající tři nohy a mezi nimi jedno oko. Tyto zvláštní trojnohé bytosti se kvapně proháněli, jako kolo stále po lesích. Postupně se přestěhovali ze svých pařezových chaloupek v lesích do měst, kde se stali inspirací pro ševce, kteří si je přijali do cechovního znaku.
Jinde se ti jedinci propracovali svým asertivním konstruktivním kariérním postupem až do znaku Sicilie a ostrova Man u Anglie.
Kdysi dávno pro změnu ve starověku inspirovali k výrobě kolo u prvotních povozů, které přestaly jezdit smykem, ale začaly jezdit po kolech. Takže prtivoka jsou základem dopravy. Dokonce byli inspirací pro hodináře, kteří odložili sluneční hodiny nebo přesýpací hodiny a po jejich vzoru vyrobili ciferník s třemi ručičkami, hodinová, minutová a vteřinová.

Mezi QOMADUR a zemí PRTIVOK byl vnitrozemský protáhlý stát Republika světlého šišlajícího slizu zv.ŠLIZOVÝ ŠTÁT.
Slizový štát šišlajících stát je pln svých obyvatel zv.MÁTOH. V této zemi byla půda plná mazlavého slizu. Vše tu bylo rozplizlé a v tom žili podivné bytosti, které byli taky rozmaštěné a smradlavé. Byly to MÁTOHY. Vypadali jak velké matlající tělní tekutiny – mazy.
Stále zde produkovali sliz, který stále někam kapal a na něco se lepil. Tak jako sliz tak taky slovně MÁTOHY divně mluvili stále šišlali. Nejčastěji říkali šišli mišli šišlali prdatice pratice. Sliz jeho si ho pěkně vez.
MÁTOHY si stále něco odsouhlasovali tak, že něco šišlali, až z nich kapali jejich sliny, jak jim tekli z pusy i jiné tělní tekutiny a exkrementy vyměšovali. Tak že se stále na něco lepili až se jim to všude začalo slepovat. Mátožně to pak chtěli sice třeba sundat, ale ještě více se do toho zamotali a přilepily, jak stále na něco matlali svůj sliz. Vzhledem k tomu, že nejčastěji šišlali houbeles houby hou les i houmles. Stalo se to pro ně synonymum HOUMLES. Vzhledem k tomu, že vypadali odpudivě, tak je nikdo nenavštěvoval.
To je začalo štvát a tak chtěli předávat svoje šišli mišli smrady KNOW-HOW za hranice svého slizové kraje, začali na ostatní pokřikovat „Že by se měli zbavit závisti, že jim bude líp“ nebo „Kupte si od nás kurzy šišlajícího slizu“ nebo „Smrad je krásnější než vůně voňavin, pak budeš dokonalý“. Všichni se jich ale stranili ještě více.
Tak si to MÁTOHY vysvětli po svém, že jsou tak dokonalí, že jim všichni závidí jejích matožné stavy, že jsou nejlepší sektou vyvoleného smradu nejvyšší dokonalosti.
Nicméně přesto se stali složkou pokroku, když je začali v divadlech komedie napodobovat tak dokonale, že vznikla lepidla, které pak začal vyrábět i ve velkém průmysl.

Bylo nebylo a přece byla země plná kovových věci, kde žili HŘMOTIČI. Celé dny jenom lámosili a nesnesitelný hluk dělali svými řetězy, kterými byli celý omotáni.
Na pravém břehu dolního toku řeky TOREW byl to protáhlý konglomerát zemí, jako řetěz dlouhé, vklíněna mezi jiné země. Bylo nazýváno HŘINČIČ; bylo to volné společenství nezávislých republik např. Malá republika, Stará republika, Nová republika, Říční republika, Svobodná republika, Rezatá republika, Železná republika, Kovová republika, Měděná republika, Zinková republika, Niklová republika, Levná republika, Drahá republika, Libově-tučná republika, Republika Přenčí atd.
Mezi sebou si stále hřmotící HŘMOTIČI něco vyměňovali kusy všelijakých kovů a jejich slitin, bylo to místo řeči, protože při hluku, který stále dělali, nebylo slyšet vlastního slova ani jednoho z nich. Proto se začali dorozumívat tak, že směňovali to v ingotech o všelijaké váze uncí či jejich zlomcích. Pro rozpoznání začali do ingotů dělat obrazce. To složilo jako písmo i mluva dohromady. Proto vyrobili to velmi mnoho, aby se vůbec mezi sebou dorozuměli.
Některé zakulatili a tak vznikla postupně mince, coby platidla v tomto zvláštním společenství, kdys dávno předávno.
Vznikli i reklamní slogany – průpovídky:
Hřinčič hřinčí
mezi činží
u Přenčí.
Protože v Přenčí následně vytvořili, jako první, všelijaké automaty na jídlo i pití nebo jízdenky atd. Stačili tam hodit minci a automat něco vydal.
Tak jak byli roztáhlí daleko široko hřmotiči, ostatní začali to napodobovat a vznikla po celém světe železářství, kde se začali prodává všelijaké železné i jinak kovové věci nebo i haraburdí.
Z ušlechtilých slitin se začali napodobovat mince.
No i ty automaty se začali napodobovat. Vzniklo jich hodně. Takže je najde skoro v každém městě po světě.
Taky je faktem, že hodně hudebníku je dneska napodobuje, když stále vytváří hluk, jak když se řinčí starým rezatým železem šrotem a není přitom nic jiného možno rozumět.
Tak pomohli celosvětovému pokroku HŘMOTIČI.

Bylo nebylo v daleké předaleké vnitrozemské zemi BIVOVAR na východ od QOMADUR za jejich předělovou zdí QUMADOR, která do čtverce ohraničovala zemi QOMADUR.
Žil byl by trojhlavý kozel řečený BIVO. BIVO hodně aromaticky byl cítit. Byl to taková vzácná jakási negativní voňavka.
BIVOVAR je země na východ od QOMADUR za mezními jejich pohořím QUMADUR.
Byly to země plná ječných poli, mezi lesy, které byli tůze zvláštní, protože to nebyly obyčejné lesy a byly pln chmelových lián, které rostli po všem možné do vysoko do výše. Byly zde les chmelové červený i zelený, podle toho zda převládal červený chmel řečený červeňák nebo zelený.
Jednou když se tento kozel proháněl v chmelových lesích zamotalo se mu moc lián mezi jeho rohy. Pak vyběhl na dozrávající ječné pole a celý vzteky v amoku se zde válel. Ke všemu začalo intenzivně pršet. Kozla nenapadlo nic lepšího, než že se ještě více válel, až si vyválel tak moc, že zde na jílovém poli zválel jak parní válec.
Pak ve vzteku utekl domu do jeskyně BIVO, která byla pod ječným polem. Po jílovém poli byla jeho jeskyně, kam všechno to mu pěkně nateklo.
Když se zbavil chmelových šišek ze svých rohu, které upadli do výváleného jílovém ječném poli i v jeskyni. Jen tak, že stačil utéct před přívalem vody, která prokvasila ječmen a schoval se do vyšších poloh jeskyně, kde usnul na několik dní.
Když se pak vzbudil a uklidnil, tak se šel podívat níž do jeskyně, kde to všechno bylo napěněné bílým pěnivým žlutým mokem. Byly to laguna po jeho výlevu a protože měl velkou žízeň tak se napil. Moc mu to zachutnalo, až za všemi 6 jeho ušima se oblizoval svými třemi jazyky.
Protože byl kabrňák velkokapacitní, měl přece tři hlavy, nabízel tu zkvašenou všem kolemjdoucím. Ti si tak pošmákli, ale měli z toho veselou náladu. Pak to začali u sebe doma napodobovat a nazývali to BIVO, až to zkomolili na PIVO. Miniatury země BIVOVAR, kde tyto zkavašeniny začali taky dělat, začali stavět, ale začali tomu říkat pivovary. Dokonce na počet toho si některé pivovary dali za symbol kozla.

KUKAR
aneb Euforie z Drakoburgu
MOTTO: Černý drak velmistru dračímu řádu KUKAR slouží, červení draci jeho chrání a zelení draci střeží.

SEQUOR IMPERATA

Kamenný stolec (víra proti zániku) – Pěšec

V zemi oplývajícím mlékem a strdím, žil děd se svým vnukem. Povídali si o heraldice, historii země a chodili spolu po kraji. Děd svého vnuka hře šachy naučil i mnoho jiných věci SEQUIX od něj zvěděl. S oblibou děd pro něj maloval. Namaloval mu mnoho obrázků, ale taky jeden hrad, který se SEQUIXI velmi mnoho líbil.


Šachy SEQUIX velmi miloval a s dědečkem svým rád hrál.
Jednoho dne děd jeho zemřel. Chlapce stesk zavalil. A tak si z tašky zvané somračka vyndal a rozložil šachovnici a poskládal na ní figurky. Smutno je však hrát samotnému. Přemýšlel sám, jaké to je, když už ten, jehož rád měl, tu není. Nenávratně zmizely šťastné okamžiky s dědečkem jeho. Ten čas už nelze vrátit. Unaven žalem usnul u šachů jejich a začal se mu zdát tento zvláštní sen.

Sen ho přenesl na cestu neomezené fantazie, do královské hry šachové. Tak, že smyšleně převrátil vesmírný prostor kolem středu mezi vzdáleností svou a KUKAR ve vesmíru, a dostal se okamžitě na pomyslnou fantazii, stejně tak jak hmotnost planety zvedá její obvodovou rychlost a gravitaci do doby dračího řádu KUKAR na planetu draku stejnojmennou KUKAR, velikou a podobnou jak planeta stálosti Saturn.
Zde SEQUIX do této hry královské, šachy je vržen. Zde na začátku zlatá plamená žlutá slova na světle stříbrném bílém pozadí se zjeví SEQUOR SEQUIX IMPERATA SPLENDOR LANCEA KUKAR.
Takové tajemno záhadné, jak tajemný je SIMIK.

Tu báseň tato ho děje tohoto vrhá:

Somračka

Já celá léta somrajdu chtěl,
až na vánoce jsem jí obdržel.
Já dobře se zas mít,
když somračku mít.
Krásný střih má somrajda mít.
Ona na gasmasku konstruovaná je,
zelenou barvu se tu matně směje,
jak při šachu matování euforií se hraje.
Mimikry své nahodit,
v mnoho podob, jak šachy se tak naladit.
Se somračku rozmilou být.
Kouzla v ní se odevřít.
Somrajda plná tajů zase,
do ní šachovnice s šachovými figurkami nastřádá se.
Kouzla své ona vydává,
šachovnice se rozmotává,
figurky na ní postavit se jdou,
a zapas svůj tak dovedou,
bez oddechu šachy se tak hrajou.
Euforie z toho míti,
jak figurky z šachu v životě se bítí,
s ničim se nemazliti,
provždy problémy vyřešiti,
jen protivníka matovaní,
je nejlepší řešení.
Nikláky a véjvar ze somrynku mítí,
jak pavoučí nohy bída ven odejítí,
štěstí tak objeviti.
Šachy se tak hrají,
euforie nám tak dají.

V pěšce se on za chvíli změní.

ŠACHOVÝ PĚŠEC

Pěšec poslušně a trpělivě ve hře šachové vyráží vždy přímo vpřed,
aby s nepřítelem se utkal a vyřízl ho jak hnusný vřed
a boj svůj vlevo a vpravo vpředu i mimochodem (en passant). zmůže,
někdy do poslední řady na šachovnici se domůže,
proměnit se tam v jinou figuru šachovou může.

V množství pěšců je síla jejich.
Kouzlo poslední řady proměnných,
povýšení ve vyšší figurku je vábí,
když svůj boj ve středu šachovnice svádí.

Tak je vtažen do hry královské tj.šachové. Jeho jmeno je zde SEQUIX.
A již nyní SEQUIX na 64 polí šachovnice stojí, v této jeho době KUKAR, kam sen ho vtáhl, kdy jen lahodnou silu elixíru nesmrtelnosti kamene mudrců draka věčný nápoj pitného zlata z kouzelného kotle dává, se odehrává tato legenda.
Znovu zde jeho děd coby král v partii při šach-matu umíral a svěřil SEQUIXI tajemství moci tvoření a obraz svého hradu a řekl: „Kamenný stolec moc v žití dává a skrze něj se vše řídí. Víra v něj Tě naplní silou, která k žití vede. Následuj mně a nástupcem mím se staň, ale nepříteli mat dej. Najdeš-li hrad, budeš šťasten. Kamenný stolec moci na tě čeká, pro intronizaci Tvou.
Na kamenném stolci může sedět jen ten, který milosrdný k svým věrným, ale tvrdě spravedlivý k zlým cizákům.
Nyní pěšcem jsi a trpělivě na svůj osud čekej, jak na začátek hry šachy, při partii pěšec na svůj první tah čeká, až bude čas a já zde již nebudu, přítel tvůj nejvěrnější tě v první až poslední tahy naučí tak, abys dračí mág byl a jak ve hře šachové přežil a zvítězil.
Uprostřed naši milé maličké zemičky je tento hrad, který jsem založil na vysoké skále v ostrovu, který uprostřed řeky dravé, jak drak je, jmenuje se DRAKOBURG, mezi skalisky blahořečených hvozdnatých hor, je to země hlubokých lesů, řek, močálu, zvěře a ptactva. Tato země je jen naše. Hrad DRAKOBURG byl založen, jak sila tisu uprostřed křenu roste, kdy kopí korouhevního pána mocnáře říše KUKAR jeho založilo. DRAKOBURG je střed v této říši dračí báječné KUKAR. DRAKOBURG CAPUT REGNI.
Jsem totiž jeden z mnoha strážců, ten, jehož určil suchý dub, jehož listí mě určilo, jehož suchá studánka mě svlažila, ten k němuž jen DRAQIX tj.černý drak, až ve zlatého se změní a s korunou naší může, tam na vysoké hoře se skalní síni.
Tam, kamenný stolec mocí KUKAR zní,
ale jen svého vládce k sobě zve nyní.
Ploditel má sílu v plození.
KUKAR je symbol dobra množení,
protože je dárce dobra v rozmnožení.
Největší pocta je být rozmnožitel po všechny časy, věky věků.
Ploditel je tudíž rozmnožitel.
Tudíž rozmnožitel je PLODIL.
V kolébce hor leží to líbezné údolí mezi třemi kopci. Zde lze žasnou nad jeho klidem, jeho lesy a životadárným zřídlem. Ten pramen uzdravuje nemocné a je to pramen života, klíč k mladické dospělosti věčnosti. Zlo zasypat by ho chtělo a nic s tím nezmůže, protože zlo se utopí v hojnosti dobra. Likvidace zla je konání dobra. V plodnosti je věčnost.
Strážcem KUKAR může býti ten, který dračím mágem je a umění hry šachové tak zná. Dračímu mágu draci, monstra, obludy, nestvůry a jiné bájné zvířata jeho říše slouží a znalosti v šachu ho učí.
Každého draka, který má čtyři pařáty heraldika nazývá někdy saň. DRAQIX silný a oddaný svému království je, on pevně braní vlast proti zlým cizáku všem. Jeho zbroj drápy a zuby trhají nepřátele na věky. Jeho výmluvný jazyk, hlas k povzbuzení i hrůzu budí. KUKAR toť moc, jenž má a chrání národ náš. Hrdě on na hroudě stojí, nikomu z zlých cizáku ji nepřenechá. Tolik šrámu od nepřátel si vytrpěl a přesto nad nimi zvítězil a žaludek svůj jejich těly včetně jejich vnitřnosti nasytil. Plameny svými nepřátele své usmažil. Vody v řekách v krev mění a v krvi zlých cizáku co ho ohrožují se brodí.
Moc kamenného stolce chrání červení draci, jež heraldika zve saně, pročež oni čtyři pařáty mají. Červení draci všude jsou ohněm ohlašováni. Oni plamínky svoje v plameny promění a zlé cizáky v nich vždy usmaží. Oni, když přijdou bílí den jasný nastává a moc svou tak rozdává. Jen saně tj.DRAQIX a červení draci určí kdo na kamenném stolci sedět bude neboť SEQUOR SEQUIX IMPERATA SPLENDOR LANCEA KUKAR. Černý drak velmistru dračího řádu KUKAR slouží, červení draci jeho chrání a zelení draci střeží.
Dračí jazyk v nepříte vletět umí, pak se pevně rozevřít a trhat zpět vnitřností z něj rvát umí. Stejný tak ocas šípovitý jeho je. Jak sekera seká či jak harpina boda a rve. Dračí jazyk, jak ocas malý je, tak dračí ocas trhat taky jak harpuna umí.

SPLENDOR IMPERII MYSTICUS je věčné světlo pravdy skvělé vznešenosti.
Važ si stáří neboť i ty budeš stár, vychovávej mládí neboť i ono bude vychovávat. Rozmnožuj se, jen v tom je věčnost a cesta k přežití. Čím víc nás bude, tím líp. Množ se jak předci Tvoji a potomci Tvoji, ať dal se množí, ať řady naše se neustále zvětšují.
Tys potomek i předek zároveň.
Víno, pivo, děvče hezké to jsou dary naší země hezké. Dokud je život je naděje. Zločinnosti se zabraní likvidací všech zločinců, proto jejich likvidace není špatnost ale blaho. Kdo nelikviduje zločince koná zlo.
Nevšímej si Těch, kteří Ti nerozumí, vždyť ty jsi vzdělám a oni ne. Svůj k svému. Blažený je být vzdělán. Moc má konat dobro, koná-li zlo po čase zanikne.
Tví věrní, ať jsou, jako psi oddání Tobě, zlo vyslídí a štvou v divoké štvanici, ale jak metli ho navždy vymetou.
Posvátný diamantový meč SPATHA GLADIUS KUKAR, jak bič nejvyšší cizáky vyžene, budeš se mít krásně, euforii nastolý a nás tak zla zbavý. Dobro se všude rozleze. Zlý cizáci v prach lehnou.
Važ si památek neboť památky jsou paměť národa. Národ jenž ztratí paměť zaniká. Nejdůležitější je přežít a přizpůsobit se a pak jeli to vhodné vše dělat tak, jak potřebuješ.
To co vede k přežití je vzdělanost, tj.osvícení. Budeš-li vzdělán přežiješ.
To co vede k zániku je nevzdělanost.
Každá dračí mág to zná, moc vždy stojí na třech pilířích ekonomické (hromadění a udržení majetku), bezpečnostní (že nikdo neporuší zákon) a populační (že nás věrných bude stále víc a víc, rozmnožením našich), čím víc nás bude tím líp. Tví věrní se musí míti lépe než nevěrní tobě, jen tak uspěješ. Toť rovnostranný trojúhelník na šikmé ploše. Tři pilíře moci tak ve světě stojí, kdo je zná, ten obstojí, jak rovnoramenný trojúhelník na šikmé ploše. Tyto tři pilíře jsou harmonie síly, krásy a moudrosti (separatio, fermentatio, putrefactio) a to vzdělanost tj.nekonečné láskou-vytrvalost, oddanost, statečnost, poznání, přátelství, vítězství, spravedlnost a harmonii. Nositel této vzdělanosti je rozmnožitel.
1)Populační – na našem území budou žít jen naši potomci, kterých bude stále více, jelikož v plodnosti je věčnost, a přizpůsobivé obyvatelstvo jim podobné, které dodržuje zákony. Proto se co nejvíc rozmnož.
2)Vojenská – každý voják se má a musí mít lépe než jakýkoliv civilista. Za všech podmínek pak tedy z tohoto důvodu vojáci plní ochotně příkazy vládce. Zločince tj.nepřátele vlasti naší oni rádi, pak všechny zničí. Likvidace zla je konaní dobra.
3)Ekonomická – vyšší zisky (tj. ekonomický vzestup-růst koupěschopnost) a vyšší likvidita tj.směnitelnost jejich než u sousedů, majetek a životy bez vůle vládce (tj.zákon-svoboda) nikdo nevezme (majetková jistota). Vždyť zisk, směnitelnost, jistotu a svobodné rozhodování toto sílu ekonomickou tvoří. Tento ekonomický vzestup musí být podložen jednotným a jednoznačným správním rozdělením mocnářství tvého, jak šachovnice pole upořádaná má. V jednoduchosti je přežití, ve složitosti zánik.
Kdo má znalost LEXIKONU KUKAR, ten je dračí mág a dračí řád KUKAR ovládá. Znalost rozmnožitele je jak mimikry, která před zlem ho ochrání a dobro vytváří na cestě do ráje.
Chrabrost je deviza dračího řádu KUKAR.

Rozsej semeno své nejčastěji, nejvíce a nejdále v mnoho žen a dětí nespočet zploď a ty ať dál se množí.
Nejhorší je když se k moci dostanou ti, jenž žijí jen ideály odtrženými od reality to vždy skončí krachem, jen zbabělci se takhle chovají.
Pomáhat člověku nehodnému znamená škodit sám sobě.
Lidé musí sloužit zemi své a ne zem, aby sloužila jim. Kdo neslouží zemi špatně dopadne. Zem je nad vše vlastní zájmy. Každý za své chování je odpovědný, byla mu dána možnost rozvoje a zjevena pravda. Každý si musí uvědomit následky svého počínání.
A nejhorší jsou ti, kteří pod vlivem lživých slibů podléhají zlu a nechají jeho sluhy usadit na naší půdě. Naší povinností je tomu zabránit a dokázat, že jsme hodni zlikvidovat zlo, aby dobro nastalo tj.láska. Láska toť znamení harmonie a krásy i ti, kteří jsou proti tomu toho draci rádi v ohni usmaží.
Dračí řad KUKAR tajemství svá střeží, ale tobě, SEQUIXI nástupce můj rozmilý, je vydá ve formě her strategicko-logických.
Važ si půdy a přírody, kterou máš neboť jinou už nedostaneš. Ty co neznají dobro KUKAR nemají naději ti zanikají. KUKAR dá vzdělanost která vede k přežití.
Nikdy se nevzdávej, nezapomínej a vždy pomsti se za každé zlo, tak aby zaniklo, tím dobro vykonáš.
Znič zlo hojností dobra.
Lidé milují peníze a jiný majetek, ale bojí se síly.
Likviduj zločince a zem Ti pokvete.
Zbav se zlých cizáků a budeš se mít nádherně.
Nejlepší obrana je na území protivníka.
Je rozumné, proto dřív zlikvidovat nepřítele, než on zlikviduje tebe. Nehádej se a nedělej lidé malé příkoří, byli by pak proti Tobě. O dění v našem rodinném kruhu nic mimo něj nesděluj. Vše co řekneš mimo náš rodiny klan může byt použito proti Tobě. Takového nepřítele, znič jednou provždy a nebudeš mít nepřátel. Pak se ze pokoj, radost a hojnost rozhostí v tvé zemi.
Bojuj proti těm, kteří bojují proti Tobě, ty zab, ale nebojuj proti těm, kteří nebojují proti Tobě, těm neubližuj.
Buď milosrdný ke zločincům tj.nepřátelům, nedělej jim malé příkoří ani je nemrzač mohli by se mstít, ale všechny je radši zab. Mrtví nepřítel již není nepřítel.
Nevyvolávej konflikty, ale budeš-li napaden tak se braň a pak všechny nepřátele zab, neboť mrtvý nepřítel již není nepřítel. Kdo vyvolává konflikty vždy prohrává, a přátelé se mu mění v nepřátelé, ztrácí peníze, čas, území, majetek, zdravý a životy svých věrný i svůj.
Nad nepřítelem během bojů než zvítězíš, měj pokud možno: převahu, překvap ho, útoč stále na něj a úspěch nad ním měj, pak lépe ho porazíš.
Za porážku si může každý sám. Vítězství je dosaženo schopností vítěze a neschopností poraženého, proto buď vzdělán.
Nevěř zlým cizáku, o nic se jich nepros a sám se snaž, ničeho se neboj, vždyť KUKAR je nositel světla pravd dobra.
Pochop myšlení nepřátel, tak je lépe porazíš. V srdci smělost v paži sílu měj. Nepřátel se nelekej a na množství nehleď, protože někdy hustá tráva se seče lépe než bys čekal. Jeden jestřáb mnoho vran rozhání. Majetek zabitých vetřelců, vždy náleží celý osvoboditeli, tj. tomu kdo se zaslouží o jejich zničení.
Cizáky, jenž žijí mimo tvou vlast jsou přátelé k něm se chovej přátelský a cizák, jenž do tvé země vleze a zlo páchá je nepřítel,toho zab nebo vyžeň, protože zlý cizák s zlým cizákem se v naší zemi ve špatnostech spoji a našinec i ty před nimi neobstojíš. Zlý cizák není našinec. Tyto cizáky v naší vlasti bij, zabij, neživ. Nejlépe hnátami jejich zúrodníš šíré lány a po jejich lebkách se postaví most po kterém se přichází a usedá pevně intronizací na kamenný stolec (THRONUS).
Mocnář opásán posvátným mečem, který ovládat umí, ten jež na kamenném stolci sedí, moc jeho, stříbrným pečetidlem, pečetí bulou zlatou (BULLA AUREA) se světem spojí.
Jsi-li v menšině nikomu nic o svých záměrech neříkej, v ústrani a v tichosti pracuj na svých záměrech a pokus se nikomu nezavdat příčinu v útoku na sebe. Když pak budeš ve většině můžeš vše jak chceš realizovat.
Sleduj, slyš co se kolem tebe děje, ale ty co neznáš těm nic nesděluji o svých záměrech.
Z prohru si muže každý sám, ale vítězství tvoří poražený svou neschopností a vítěz svými schopnostmi. Nevšímej si těch, jenž Ti nerozumí, vždyť ty jsi vzdělán a oni ne. Tvé pokolení bude navěky, nepřátelé zaniknou protože:
Svůj k svému. Blaženost je být vzdělán. Nejlepší vítězství je když nepřítele učiníš přítelem, ale zlý cizák, který ti vlaze a zlo páchá do naší země je vždy nepřítel, ten nikdy nebude přítel. Nevzdej se nikdy.
Každý domov, když má svého hada hospodáříčka, tomu se bude dobře dařit.

Železem orej, abys neměl hlad a železem braň, aby Ti nikdo nevzal úrodu.
Nech svobodu mysli, neupírej nikomu jeho názor.
Nežij sám. Sám mnoho nezmůžeš. Žij ve společenství a zmůžeš hodně. Snaž se vždy nevýhodu změnit ve výhodu a pak nemáš problémy. Nejvíc se však lidé zlobí, když jim bereš iluze, představy a názory a proto jim je nech. Tolerantní buď. Tys vzdělán a oni ne.
Budeš-li jim iluze, představy nebo názory vyvracet za rovné sobě je určíš, čas svůj tak promarníš a v zánik vejíti můžeš. Pamatuj si, že jen nevzdělanec útočí do vlastních řad. Když se něco roztříští tak začni znovu.
Naše síla vlast, naše vůle zákon. My byli jsme a bude. Moc KUKAR nedá zahynou nám i budoucím.
Zde vejce dvě kulatá máš, devět dní ho nos pod levým ramenem a první věrný se ti vylíhnou.
Nezapírej svůj původ a hrdej na něj buď, jen tak si silný. Drž víru svou, ten kdo ji ztratí, ten zaniká. Až Ti bude nejhůře, bude ti v bouřce chaosu pomoženo. Pamatuj toto heslo, na nějž se tě jednou zeptají a jehož síla je nekonečná. „Člověk chce žít v míru, ale bojuje, aby měl moc, přesto zemře“. To je síla kamenného stolce, kdo ji chápe a ovládat umí, ten na něm sedět může.
Téže noci byl děd znovu umřel – tj.povolán na druhý břeh k jeho předkům. Tak jak v matu král a celá jeho armáda končí. Jeho tělo SEQUIX řádně v celku pohřbil, proto že tak je správná úcta k mrtvím.
Jedna partie v šach-mat tak končí, na další se však čeká a za chvilku začínat bude.

Vždyť šachy nekonečnou hrou tak jsou. Nová hra tu bude a figurky šachové zase na výchozí pole své tak spějí. SEQUIX, jako pěšec teď tu stojí, na začátek tahu čeká až vpřed postoupí o dvě či jedno pole.
Tu stále SEQUIXE čeká trpělivě, jak pěšák na svém poli. Jak tahy v šachu letí i tak tu jeho léta letí.
Po devět dní SEQUIX nosil 2 vejce po levým ramenem. Devátý den se vylíhl plivník a šotek, jeho první věrní služebník, dvojice tak sehraná jak ROD.
Plivník je malý ohnivý draček ZMOK či černé zmoklé kuře ZMEK podlé své nálady, který umí léta.
Zato šotek je skřítek trpaslík plešatý s dlouhým vousem a dlouhými vlasy až na záda.
Oba půl sáhu velicí jsou. Plivník a šotek, oba oddáni věrností SEQUIXI jsou. Plivník a šotek sedávají s oblibou SEQUIXI na pleci, jako jeho dědci, chrání ho a pomáhají mu. Plivník a šotek oba jsou tak sehraní jako, kdyby jeden byli.

Léta plynula, SEQUIX se stal jinochem a vyučil se kovářem, vorařem a pivo vařiti i dřevěné uhlí v milíři si tvořit, od přítel svého plivníka a šotka domácího, kteří jako jediný s nim žili. Byl trpělivý, jak pěšec na šachovnici, který do posledního pole dojít pomalu, ale jistě může, když příležitost má.
Pracoval na poli svého děda, které mělo na kraji lísky. Lísky se jednou ratolestmi zazelenají a plody vydají a tak pole zlatými klasy oplodní.
Pracoval s pluhem na poli až do noci. V té noci byla bouře chaosu. SEQUIX se vzbudil polekán.
Tak začalo SEQUIXE fantastické dobrodružství, jak tah pěšce o dvě pole, do dračího světa báječným bájných zvířatům i tvorům jiných.
Po duhovém mostu se snesl DRAQIX, tento veliký mohutný ohnivý drak.
SEQUIXE před sebou měl DRAQIXA, tvor kterému v cizině říkají drakon čili dragon nebo taky draco neboli dracon tj.po našem drak, který má čtyři nohy a v heraldice se mu říká saň.
Byl to starý časem, ale mladý silou tajemnou tento moudrý had se čtyřmi nohy, netopýřími křídly, na hřbetě s mohutným hřebenem, které přechází až na dlouhý ještěrovitý ocas, který dvě vysunovací silné a pevné kočičí bodné a sečné čepele, jak sekery mistra popravčího, má.
Saň se mu však říká jen v heraldice, ale protože byl celý černý a proto se mu taky říká DRAQIX.


DRAQIX mu řekl: „Neposuzuj nikdy podle jak kdo vypadá, ale podle toho, jak se kdo chová. Pamatuješ na svého děda?“ .
SEQUIX řekl: „Ano. Řekl mi, až mi bude nejhůře, bude mi pomoženo přítelem, jenž bude hrůzostrašný, ale spravedlnost bude sila jeho.“
DRAQIX řekl: „Tvůj děd byl poslední strážce KUKARU a ten byl ukraden Levulanem pyšným. Chceš nám pomoci, najít Drakoburg a získat KUKAR?“
SEQUIX řekl, že jim chce pomoci.
DRAQIX pravil: „Ale abych ti uvěřil, řekni heslo, které znám jen já a ty.“ SEQUIX usedl a nakreslil holubici, dva zkřížené meče, korunu a lebku s hnáty a řekl: „Holubice – člověk chce žít v míru, dva zkřížené meče – ale bojuje, koruna – aby měl moc, lebka s hnáty – a přesto zemře.“
DRAQIX pravil: „Nasedni na mně i s plivníkem a šotkem“. Plivník a šotek jako dědci si sedli na SEQUIXOVU plec. SEQUIXE nasedl na DRAQIXA. DRAQIX s SEQUIXEm, šotkem a plivníkem vzlítli do oblak.

Letěli celou noc až do rána DRAQIX s SEQUIXEm, plivníkem a šotkem letěl dlouho a dlouho až dorazili večer na horu převysokou skalnatou s dubem plným suchého listí. Byla to nejvyšší hora z tří dračích velehor.
Přestože jsou to velehory velevysoké a silně skalnaté, na jejich vrcholu je hezky a mikroklima je zde příznivé pro tajuplné záhadné stromy. Na každé ze tří těchto velehor byl jeden kouzelný tajuplný zázračný obrovitý strom.
Byla zde suchá studánka, která čekala až naplní se vodou svou, která jak smetanové mléko chutná tím pramenem života. Pod dubem je posvátný kamenný stolec, který nikoho k sobě nepustí, aby zahalen prohlednou bublinou neproniknutelného, kterou jen spravedlivý po mostě dobra projít může.

SEQUIX se DRAQIXA zeptal: „Jak vše vlastně začalo.“
DRAQIX mu odpověděl: „Ty můj milý brachu, vše začalo dědem Tvým. On KUKAR vše stvořil díky DRAKOBURGU a to takto.“

DRAKOBURG

DRAKOBURG je místo zrození KUKAR.
Kdys děd mlád, jak SEQUIX byl, tu fantazii KUKAR zrodil. Tu šachy hrát se učí. Když on tahy šachových figur zná. Tu silou šachu poznat se mu dá.
Ta sílu krásná strategická i logická v taktiku ho učí. On touto silou čarovnou, jak esenci vonnou má. Jak velmistrem se státi, když nyní vpřed znalost v šachy má. Osud ve svých rukou má a mysl svou nekonečně má.
Mysl nelze díky tomu zastavit. Tak jak moc z dubu prastarého, kouzlo silu má tu fantazie jeho, jak znalost šachu zrodila silou kouzelnou může. Když pronesl tyto slova:

Likvidace zla je konání dobra.

O pravdě není nutno diskutovat, buď oponenti říkají to samé, tedy pravdu, pak je to zbytečné, nebo něco jiného a pak je to lež.

Slova nečiní činy, ale činy činí slova.

Každá komunita je tvořena bratrstvím dovnitř a obranou proti vnějšku.

V jednoduchosti je přežití, ve složitosti zánik.

Motto: Není nic cennějšího na tomto světě,
než milovat Hospodina,
pak ženu a
pak Český stát.

Tam je ten kraj, o kterém jsem snil

Tam, kde Krčín stavěl rybníky,
tam, kde kolem Třeboně, dominují seníky,
tam, kde Petr Vok žil,
tam, je ten kraj, o kterém jsem snil.

Tam, kde Kleť se tyčí nad krajem,
tam, kde domky se krčí pod hradem,
tam, kde Vilém z Rožmberka žil,
tam, je ten kraj o kterém jsem snil.

Tam, kde u Klášter II. bunkry v boj roku 1938 zní,
tam, blízkost války tehdy, smrti možná zvoní,
tam, jak krátce kdys, vše změnit se může,
tam, jak dnes připomenou leckdo po letech si to zmůže,
tam, díky nadšenci, vše připomenou se to může,
tam, euforii, tu inspiraci pohodovou, v bunkru rozmilém lze tak nabýt,
tam, muzeum skvělé té doby v paměti lze euforicky vrýt,
tam, euforista v bunkr svém skvěle žil,
tam, je ten kraj o kterém jsem snil.

Tam, kde kolem Strmilova jsou řopíky,
tam, vůkol rozmilé rybníky,
tam, krásu klidu v lesích nabyl,
ten, který o tom snil.

Vpřed

Jak růže květ, který neopadá, já lásku v srdci mít,
já úderňík se jdu směle bít a zvítězit,
já boží bojovník jdu boží vůli nastolit,
já Čech svou vlast v úctě budu mít,
já se jdu rozmnožit.

Teď

Život pozemský je jak rosa ranní,
chvíli je a pak už není.
Na Hospodina teď pomysli,
o životě rozmysli.
V něm je však prostor i čas,
ale přece on je i v nás.
Láska jeho je, jak nádherný vodopad řeky silné.
Láska to je oáza na poušti prázdnoty plné.
On světlo mocné,
jak vnady ženy krásné.
Kdo proti nám, když on je s námi,
no přece zlo, které stvořil,
aby nás jeho likvidací k dokonalosti vedl a dobro vytvořil.
Český stát byl, bude a je.
V plodnosti věčnost je.

Děd tak tyto slova pravil. Mocná sila ducha jeho, zde hrad svůj, tužka jeho na papíru tvoří. Tu obrázek hradu hezkého se jeví. Tu fantazie v jeho svět ho nese, hrad již stojí, kde draci a další bájná zvířat svého pána rádi mají.
Tak z moci znalostí jeho, on stvoří si svět pro potěchu svou, mysl jeho v hradu tom již nyní má. Světu svému jméno již dal, vznešené to slovo nové KUKAR, je to říše nekonečná šťastna jeho. Z hradu již říše KUKAR se rodí.
Hrad zde nejdřív stvořil symbol KUKAR a z něj, pak vše ostatní vzejde. Tento svět KUKAR on má, a již KUKAR zplodil sušky vajec kouzelných.
Z vajec báječná bájná zvířata se až přede jejich čas vyklubou a světa svého okrasou budou, aby se všemi podělili o blahou dobrotu svých srdcí. Již vyklubal se první je to DRAQIX, za ním červení draci, pak zelení draci a ostatní báječná bájná zvířata za chvíli.

Pak zrodily se ve stínu KUKAR strategicko-logické hry i vše ostatní, ale to již KUKAR nám to popíše.
Děd hlavou čili náčelníkem draků je, protože velmistrem dračího řadu KUKAR se tak stal.
Dech draků pána jejich oblaží, když dračí řád KUKAR je a s radostí své dobrodružství vypráví.
Děd zvaný KUKARIX byl po všechny časy rozmnožitel říše.
Tak zrodila se moc KUKAR, jež zastavit nejde, na tomto dračím hradě, po dracích je pojmenován vznešeně a milostivě DRAKOBURG, před dávnými bájnými věky, pro něj dávno tak, jak lidé šachy dlouho hrají. DRAKOBURG je sídlo říši dračí báječné KUKAR.
Dračí řad KUKAR tajemství svá střeží, ale jen svým věrným milosrdně spravedlivým je vydá, ve formě her strategicko-logických.
Děd je zeměpánem mocnářem rozmnožitelem dračí říše blaha dobra KUKAR.
Mýtický DRAKOBURG je sídlem dračího řádu KUKAR, uprostřed říše blaha dobra KUKAR.
Již existuje v světě našem právě zrozený KUKAR.
Symbol dobra množení je euforii zplozený KUKAR.
Dárce všeho dobra je KUKAR.
Po všechny časy rozmnožitel říše je držitel moci KUKAR.

DRACO CASTELLUM dračí hrad je DRAKOBURG.
Centrum dračí říše je DRAKOBURG.

Tolik o zrození DRAKOBURGU.



DRAQIX k SEQUIXI dál pravil: „Nyní děda svého nahradit můžeš. Nástupcem a dědicem svého děda můžeš se tak stát. Nyní pěšcem, když jsi, vpřed jsi šel. Zde máš kopí, coby symbol korouhevního pána PANNIERHERR. Tys náš korouhevní pán. Neboť mi jsme si tě za pana našeho zvolili tak, jak ti před tebou tak i ty po tobě tys jeden z nás. Jen jeden korouhevního pána je, tak jak je jedno toto kopí neboť je jeden ho držet může. Kopí toto nemine cíl. Jeho stříbrný hrot vydává skvělou báječnou bájnou kouzelnou záři, aby dovedl vstup do báječného bájného euforického světa. Kopí záře věrné sjednotí, vede, ovládá a k vítězství povede celou říši držitele kopí. Jeho stříbrná záře vzdělanost ven provází. Ve vřavě korouhevního pána značí, neboť kopiník své vojsko vede a nepřátele v prach promění. Teď si míru obrana. Ten kdo kopí drží, ten dřímá otěže vlády, ten jehož slovo je čin.“
Na kopí bylo napsáno drobnými hezoučkými perlami „Likvidace zla je konání dobra“. Text byl ohraničen na začatku i konci kapkovými kříži.
Dál DRAQIX pokračoval: „Když kopí je míru obrany, jeho věrní se promění v čeleď kopí. Zde máš štít bez znamení, který tě v boji ochrání, rány nepřátel zachytí. Štít je bez znamení, to si vysloužit musíš. Kopí i štít z tisu pevného je, jen tak hrad svůj pevný budeš míti. Až přijde čas kamenný stolec pustí spravedlivého a milosrdného vládce, aby sedět na něm mohl, tu stolec tak za mocnáře světa našeho toho prohlásí.“

SEQUIX pěšcem byl a vpřed se tak dostal, jak pěšec při hře šachové dostat se nejdál může o dvě pole, tak pěšec při prvním tahu na šachovnici letí. Vstoupil on dále v této královské hře. Za chvíli boj ho čekat bude, jak šikmo vpřed pěšec brati může.
Zde v stínu dubu přespali.

Další den DRAQIX s SEQUIXEM letěl dlouho a dlouho až dorazili večer na převelikou skálu, která byla ostrovem uprostřed dravé řeky s velkou lípou. Lípa byla v květu a bylo na ní mnoho velkých včel, které ji opylovali.
DRAQIX a řekl: „Ty staň se dračím mágem a nic tě nepřemůže. V jednotě je síla. Pamatuj, že vlast tvá je jako tato lípa, jenž mezi větry a skalami roste a od nich je ohrožována: národ je jako zlaté včely, jež opylují strom tento. A pamatuj si, že jen ten je dobrý včelař, který ničí pirátské včely, svým včelám dá jíst a jistotu bezpečí a dobrého zacházení, pak i med je. Vždyť toto je zem medonosné včely, oplývající mlékem a strdím. Včelař, jenž to nedělá, toho včely ubodají. Toť vše, neboť to jest pravda. Pravda vítězí a lípa vlast se stane silnou a krásnou, když dobrý včelař je.“
DRAQIX mu dal ochutnat med od těchto zlatých včel. Byl to med neomezené fantazie. Tím tato fantazie vstoupila do SEQUIXE, protože fantazie to je základ pro cestu vpřed a tu SEQUIXE jako dračí mág potřebuje. SEQUIXE tím že pozřel tento dračí zázrační med se je branou do umění THEURGIE rozumět řeči všech tvoru a rostliny v tomto báječném bájném světě dračím. Tento kouzelný med tedy umožňuje rozumět báječným bájným zvířatům a tvorům a rozmlouvat s nimi jde. Navíc pokud vládce DRAKOBURGU kopí zázračné má, a k tomu ještě světlo SPLENDOR, tak své věrné telepatyjí, jak tělo své ovládá.
Med byl moc dobroučký a slaďoučký. SEQUIXOVI med moc chutnal. Tento ostrov lípou a včelami je kouzelní ostrov jenž určí, každému jeho budoucnost. Tyto kouzelné včely zde každému spořádají jeho osud. SEQUIXE a DRAQIX zde ve stínu vonné vůně lípy přespali.

Další den přiletěli na popravčí vrch s jasanem, kde čekal kat, jenž pána neměl. Kat řekl: „Chceš-li bojovat, musíš vědět i to, jak tě můžou zabít. Proto, abys zvítězil je třeba pokud možno se vyhnout ozbrojenému boji. V případě že ho budeš muset míti, tak měj nad nepřítelem převahu, překvap ho, útoč a neustale měj úspěch, pak zvítězíš.“
Kat ukazoval SEQUIXI, jak ho můžou poranit a zabít. SEQUIX tak pochopil, že vyvolávat konflikty nemá smysl, ale jen obrana a jedinou účinnou obranou před útočníky nepřátelskými je jejich smrt. Kat, tento mistr popravčí, znalec práva útrpného, pak SEQUIXE učil umění vojenskému, jak válčil nejlépe. Kat ho výborně naučil umění válečnému, aby věděl to, co čekat může. SEQUIX dobře poslouchal, učil se to a dobře si vše zapamatoval, tuto cestu vedoucí k přežití.
Pak kat s DRAQIXEM řekli: „Zítra si Tě vyzkoušíme“.
U jasanu rostlo kouzelné kapradí SELAGO poznání.
Než ale usnuli, tak si zahrál SEQUIX a DRAQIX hru KONQUIX, RONSIN, WIKEB, WIBEB, WIK, BEWIK, KEWIB, WIQUW, WIBEW, KABEW, AWEK a SIKAW.
Všechny KONQUIX, RONSIN, WIKEB, WIBEB, WIK, BEWIK, KEWIB, WIQUW, WIBEW, KABEW, AWEK a SIKAW tyto hry DRAQIX naučil SEQUIXE.
Pak ve stínu jasanu přespali.

Následující den mu DRAQIX řekl: „Věř mi a nic se ti nestane“.
Kat poručil: „Polož hlavu na špalek.“ SEQUIX tak učinil. Kat se rozmáchl popravčím mečem, na němž bylo na jedné straně napsáno „Nešťastníkovi přeji život věčný“, na druhé straně „Pán poručil a já krvavou mstu vykonal.“ Těsně nad hlavou se meč zastavil.
Kat řekl: „Zkoušku jsi prošel a strach jsi potlačil. Tys můj pán. Zde máš mapu Semánského pralesa se svými krásnými bukovými a jinými lesními porosty a stříbrné klíče od svého Drakoburgu. Semánský prales je tvoje Patrimonium Fideikomis (dědické svěřenectví) po dědu tvém a tys Nobilissimus jeho.
Stříbrné klíče a zlatý klíč to dohromady jsou zeměklíč, k všem částem hradu Drakoburgu tvému. Až přijde čas, ty zlatý klíč obdržíš, až připravený ty na výborného dračího mága budeš.
Dál Ty musíš jíti sám či jít a vez se na těch co se cestou k Tobě přidají. Vyznáš-li se v mapě, dorazíš k řece Osudu v místech OLŠOVIN, kde tě čeká mořský lev a pamatuj, že čeká jen jeden den. Než však se s námi rozloučíš na cestu se posilni. DRAQIX tě odnese na místo odkud se přichází do naší země, abys prokázal že do ní vstoupit sám bez pomoci můžeš.“
Saně, kat, plivník, šotek a SEQUIX nalovili ryby a v jeskyni si je vyudili. Bylo to, jak v udírně DRAQIX štolou vydechovala svůj oheň. Rybičky byly po vyuzení moc dobré. Z části rybiček udělali výbornou polévku uchu. To se dobře najedlo všech pět.
SEQUIX zanechal zde plivníka a šotka.
SEQUIX se s katem, šotkem, plivníkem pak rozloučil.

SEQUIXE nasedl na DRAQIXA a ten ho odnesl do oblasti Písčitých skal za hranice Semánského pralesa.
Zde DRAQIX k SEQUIX praví: „Máš-li zájem o říši dračí, ty nyní sám svobodni se rozhodni zda do ní vstoupit ráčíš. Kus říši dračí ukázal jsme ti rádi. Já s tebou se loučím.“
Zde ho DRAQIX zanechal.
SEQUIX svobodně rozhodl, že v říši dračí vstoupí a dál šel sám, ladným krokem šelmy.

Oblastí písčitých skal začíná země RAPRUS.
Teď však je to jak v hře šachové pěšec, kdy jediný pěšec braní mimochodem (en passant) svým oklamat nepřítele svého muže, aby vpřed šikmo na pole za jeho polem vstoupil.
SEQUIX prošel zemí písčitých skal, kterou obývají lidé mozaikový, kteří vypadali jak skřeti. Žili tam jako tato zem jejich nebyla a ničili krasu a přírodu tyto mozaikový lidé. Aby SEQUIXE šel dál musel projít písčitými skalami. Barevní jak nepestřejší mozaika včech barev byli mozaikovci. Nafoukaní byli mozaikovci, mysleli si že nejlepší hospodáři jsou oni, ale na co sáhli to zničili byli to hnusní tmavý skřeti s ocasem zakončeným rukou. Mozaikovci na pravé noze měli kopyta a na hlavách rohy. Své neúspěchy lživě si pak jako úspěch vyložili a stále hráli hazardní hry. Hazardní hry jsou zlo, jež vede rychle k záhubě, protože na náhodě se zakládají a majetek tak prošustrují. Svůj majetek mozaikovci ve hrách prohrávali, oni v chudobu tak spěli a stále nad tím lamentovali. Dobře jim tak.
Zde objevili jejich zakletí, že na skalách bylo napsáno „Odvážnému přeji a chamtivého schlamstnu“. Mozaikový lidé se dovnitř vrhali a bohatství si vzít chtěli a o ně hry hazardní hrát chtěli. I mozaikovci ho chtěli okras on však se nadal, jim se štítem ubránil, kopím propíchal prvního mozaikovce na něj útočícího, tu náhle, tyto pohyblivé skaly ostatní mozaikové lidi pohltili a jeho SEQUIXE ne. Když SEQUIX procházel jemu se nic nestalo. Skaly se pak v MOLOCHOVIČE-sedmihlavou opičí příšeru s deseti rohy proměnily a zmizely. Tu SEQUIX děkoval a pochopil, že víc než peníze pro hazardní hry a pro osobní mamon je přátelství, které tvoří jeho společenství a šel k dědovu Drakoburgu dál. Hazardní hry vedou do záhuby.
Tak stanul před velkou kamennou zdí z ozdobných kamenů za níž je ukryt Semánský hvozdný prales, kde převládajícím porostem byly bučiny.
Celý Semánský prales prastarý je svých pevninských hranicích obehnán velkou kamenou zdí, mohutným to valem, za nímž skrývá svá tajemství, je jak praobora prahvozdu praboru pohody, klidu a ticha převeliká. Jen na hranicích Písčitých skal má bránu pro pěší vstup do něj, v podobě kamenné pohyblivé zdi-brány. Sotva SEQUIX k této zdi přišel sama se tato ze před ním otevřela před chrabrostí mocí jeho kopí. Jakmile vstoupil hned se zase zacelila kamenná zeď teté obory prahvozdu Semánskýho pralesu. Tato kamenná zed ve svém nitru chrání prahvozd prabukovic mohutných.
V Semánskýho pralesu rostou prastromy prastromoviči nejstarší žijící prabučiny mohutných stromů prabuky a jiný v tomto fantastické dračím světě. Jejich mohutnost se rozkláda do vyše i šíře značně.
Čistota jeho myšlení mu umožnila, aby jako spravedlivý držitel pravdy vešel do země svého hradu DRAKOBURG, když ten ho za svou kamenou zdí dovnitř pouští.

SEQUIXE přešel hranice Semánského pralesa, země dobra kouzly oplývající, mající obě strany povodí Dračích hor, porostlý temnými hustě temnými i světlými krásným hvozdy, mezi nimiž uprostřed je tajemný dračí hrad kouzelný.

Cesta byla dlouhá 20 mil, trním a bažinami, kopci a údolími hustého prahvozdu tj. lesů velkých buků. V pralese potkal Hejkala. Hejkal je lesní muž porostlí kapradím. Hejkal mu řekl: „Ty se nebojíš jit takhle sám v lese“. SEQUIX mu řekl: „Že se nebojí, protože jde za svým cílem“.
Hejkal poznal že se jedná o vnuka děda jeho bývalého pána a přidal se k němu.
Ve skalách v rokli, zase potkali fexta, který se k nim taky přidal.

U průzračně stříbrné tůně IASI bukovém porostu Semánského pralesa řečeném BUKOVEC zase potkali medvědodlaka a vlkodlaka. Medvědodlaku se taky říká jinak chlupatec, pro jeho hustý huňatý příjemňoučky kožich. Chlupatec byl plíša veliký.
Ty se rovněž přidali k němu. Kolem dokola rostly obrovské křeny veliké jako SEQUIX. Křeny příjemně voněli.
Chlupatec, řekl SEQUIXI: „Nasedni na mě a já tě odnesu, kam budeš potřebovat.“
SEQUIX mu řekl zda by ho odnesl k řece Osud. Chlupatec souhlasil.
SEQUIX na něj nasedl. Vlkodlak běžel před mimi jak bouře divoká a prorážel vzduch i trní. Za nim běžel chlupatec a na něm sedel SEQUIX, fext i hejkal. Běželi jak bouře veliká, jak rychlost světla myšlenek.


K večeru SEQUIX, s fextem, hejkalem medvědodlakem a vlkodlakem, dorazili k řece Osudu v místech OLŠOVIN. Zde potkal mořského lva, mořského koně tzv.Kelpie, mořského jelena (tj.ryba s parožím a přední polinou těla jelena) a mořského kance (má pařaty orlí), jenž ho naučí vydržet tj.trpělivosti. Všichni čtyři byli stříbrní se zlatou zbrojí. Zbrojí se vždy u bájných zvířat míní ploutve, zuby, jazyk, drápy, kopyta apod.




Ti čtyři vytvořili dohromady TRIPOLANTIOCH. Je to spojení 4 ploutvatých báječných bájných zvířat.TRIPOLANTIOCH je symbol vytrvalosti. TRIPOLANTIOCH je ve tvaru čtyři meče ověnčené olivovou ratolestí ve kosočtverci. TRIPOLANTIOCH ovládá moc vody. Jeho zdrojem moci je voda, jak meče si vynutí respekt.



Mořský lev se uklonil: „Jsi můj pán, protože se vyznáš v mapě a neztratil jsi naději. Odvezu Tě kam chceš.“
SEQUIX se zeptal: „Znáš můj Drakoburg?“.
Mořský lev odpověděl: „Znám Drakoburg tvůj, na něm tě již čekáme. To Patrimonium Tvoje. Přišla doba ostrá, jak zkřížené meče, aby hojnost dobra zlikvidovalo zlo. Přátele si vybírej mezi poctivými“
SEQUIX si vlezl na mořského lva, jehož huňatá a měkoučká hříva ho hebounce teple hřála před ledovými spršky vody.
Fext, hejkal, chlupatec a vlkodlak si nasedli na mořského koně, mořského jelena (tj.ryba s parožím) a mořského kance.
SEQUIX, fext, hejkal, chlupatec a vlkodlak i celý TRIPOLANTIOCH jeli proti proudu po tři dny:
Čtvrtého dne ho dovezl mořský lev k DRAKOBURGU. DRAKOBURG byl ostrov obtékán řekou, byl na vysoké hoře uprostřed bučin a sosen hvozdnatých Dračích hor, uprostřed velkých tajemných prahvozdů Semánských pralesů.

Pak šel SEQUIX k mostu z levého břehu vedoucí na ostrov DRAKOBURG, přes řeku, jak pěšec přímo může. Řeka zde tekla prudce peřejemi jak síla draka a 4 stran obtékala ostrov, který vysoký, jak pilíře do nebes a na vrcholu hrad tam byl. Dvakrát spirálovitě kolem skaly strmně se cesta na vrchol k hradu DRAKOBURG vine. Toť DRAKOBURG.
Dole pod ostrov řeka v jezero se měnila, zde vodník žil.
Z jezera vody dal DRAČÍM VODOPÁDEM tekly tak, jak po nich SEQUIX přijel na svém mořském lvu v čele TRIPOLANTIOCHU.

Zde v jezeru vodník hastrmánek zelený mužíček v zeleném fráčku a červeném cylindru s barevnými pentlemi. Vodní se o vodu staral a měl radost že vnuk pana Drakoburgu se jim vrátil. Vodník ho znal z vyprávění jeho děda, který mu o něm často vyprávěl.
Vodník se stará o jezero a měl zde hezké hospodářství plné hrnečků s dušemi zlých osob. Vodník s oblibou sedával na staré vrbě na skalním ostrově DRAKOBURG, či vrbach pravého i levého břehu, nebo jezdil na svých štikách nebo sumcích.
SEQUIX ho potkal a vodník tento hastrmánek mu přál mnoho zdaru.
Název jezera pod DRAKOBURGEM bylo DRAČÍ JEZERO.

Kousek dál v močálu, který byl na pravém břehu řeky, byly bludičky-bahňáci neboli světýlka. Bahňácí byli amfoterní hmoty slizouni velicí, kteří umějí v různé tvary se proměnit.
Bylo to velké blato DRAKOBURGU. Proto se taky velkému jezeru pod hradem DRAKOBURG říkalo DRAČÍ VELKÉ BLATO, právě proto jak plynule přecházelo do močálu s Bahňáky. Bludičky jsou jako kuličky celé svítící, světýlka pro zmatení nepřátel a jejich utopení v močálech, mající tělo a hlavu dohromady jak kapku, dvě nohy, dvě ruce a dvě oči.
Za močálem DRAČÍ MALÉ BLATO na mokré louce tzv.DRAČÍ LOUCE byly víli, které zde s oblibou tančili dost často s vodníkem, v reji svém. Víly v skály, lesa i vodu vstoupit uměli. Víl bylo 40.
Nad DRAČÍM JEZEREM byly mohutné divoce bystřinou tekoucí DRAČÍ ŘEKA tzv.DRAČÍ PEŘEJE, kde voda proteklala mezi velké kameny divoce a prudce, jak tak voda obtékala lahodně šumně její uklidnují zvuk do pralesního ticha prahvozdu.

Před DRAKOBURGEM na protějším břehu dolů od něj, po proudu řeky za mostu k němu, bylo působivě malebné malé pole, které bylo plno lístkové země, které nebylo podmáčené, ale suché a které obhospodařovali Žithola. Žithola neboli ŽITAVEC je malý obilný mužíček s třírohým kloboukem.
Pole mělo uprostřed lískové keře. Bylo to pole jeho, na kterém on jako pěšec čeká, po tazích předešlých, až na tah svůj, kterým jinou figuru nepřítele šikmo bere, tak trpělivý a vytrvali pěšec musí bytí, ale moc kouzelná záhadná dovedla ho až sem, na konec jeho cesty k DRAKOBURGU. Zamaskován DRAKOBURG byl zde.
Mohutně nad krajinou vypíná se skalnatá hora s hradem DRAKOBURG. Toť maják euforie pro spravedlivé.

U řeky i u mostu k hradu bylo toto prázdné pole. Byl to říční ostrov řečeny DRAČÍ LÍSKOV, který na svém severu uprostřed má mostu na obě strany. Z tohoto mostu šlo na něj vstoupit. Byl to v podstatě most dvojmost. Nejdřív most na tento ostrov a pak v přímem směru mostu z tohoto ostrova dalším mostem na skalisko hradu DRAKOBURG.
Byl to říční ostrov táhnocí se proti proudu od mostu mezi skalním ostrovem DRAKOBURG, levým břehem, kde je mokřad slatě, kterému se říkalo DRAČÍ MALÉ BLATO.
Obdobně na severozápadě u ústí Dračí řeky bylo HORNÍ DRAČÍ BLATO. Zatímco po toku od Dračích vodopádu na jihovýchodě bylo DOLNÍ DRAČÍ BLATO.
Mezi DOLNÍ DRAČÍ BLATO a DRAČÍ MALÉ BLATO byly cesta podél DRAČÍ LOUKY na suché pozemky Bukového prahvozdu Semánského pralesa.
Toto role neporostlé obilím a byl zde úhor, jen lískové keře uprostřed a vůkol ornice role něho čekali na svůj čas.
Před mostem k němu byla odbočka. Zde byl smutný ŽITHOLA. SEQUIX se ho ptal proč je tak smutný. ŽITHOLA odpověděl, že od této doby co nemají KUKAR, pole není schopno vydat úrodu své zlaté klasy. Zlaté klasy tj. bohatství vydají až budou mít celý KUKAR.

Tu však SEQUIXE, jak pěšec bere šikmo vpřed.
Tu náhle přišel velmi veliký divoký zubr k poli před Drakoburgem. Tento zubr byl velký, s hrubou srstí, špinavý, tlustý a hnusný, ale myslel si že je nejchytřejší a nejkrásnější na světě, ale přitom moc hloupý byl.
Tak ho nazval SEQUIX BIZARE PITOMEČEK neboli BIZARĎÁK, protože bizardní bylo zjevem i myšlením a moc hloupý. BIZARE PITOMEČEK bylo stále ožralé neboť si myslelo, že svět je dnem láhve růžovější. BIZARE PITOMEČEK bylo velké jak vlkodlak. Líné BIZARE PITOMEČEK bylo jen krást tu chtělo. A tomu spravedliví zabrániti musí, aby dobro zase bylo.
Tento zubr začal rýpat do pole, které žithola obhospodařil a zničit ho chtěl. Tento špinavý, zarostlý zubr jim chtělo zničit toto pole. Zubr začal slovně i rýpat do nich a tak se jim posmívalo.
A tak SEQUIXE nelenil a hned použil to co se u kata válečnému umění naučil. SEQUIX a jeho věrní hejkal, fext, vlkodlak i medvědodlak udělal divokou honbu na BIZARE PITOMEČEK. TRIPOLANTIOCH jim pomáhal od řeky a v této leči společně zubra uštvali. Štít SEQUIXE chránil. Kopím ho SEQUIX skolil tohoto hloupého zubra BIZARE PITOMEČEK. Houžvi z mladého smrku uštvanému zubrovi SEQUIX provlíkl chřípím a zárazem za hlavou ho dorazil.
S radostí odtáhli tělo zubra z pole. Hlavu zubrovi uřízli. Obtěžkáni touto kořistí se s radostí si sedli do stínu pod lísky. Z toho měli velikou upřímnou radost.
Vlkodlak přistoupil k SEQUIXI a pravil: „Když jsi nám pomáhal štvát, tak s námi i jez!“
Hned rozdělali oheň a začali dělat hostinu.
Pověsili zubra společně na kopí, které dali mezi lísky za zadní nohy a rozbourali ho. Vyvařili střeva. Výbornou polívku z žaludků jeho navařili, do které mnoho koření od Žitholi dali. Tato polívka jim obzvláště chutnala, byla to pravá držková.
Kýtu, plece a hřbet si udělali nad ohněm. Pak debužírovali maso toto opečené s křenem a tobinabury.
Všichni si šmakovali jak zubr byl dobrý byl a všem chutnalo. A tak hloupý velký zubr, který škodu způsobyti chtěl, sám do zkázy své tak vešel. SEQUIXOVI, medvědodlaku, vlkodlaku, hejkalovi moc šmakovalo zubří pochutnání to dobré papáníčko, pro SEQUIXE a jeho věrné. Měli upřímnou radost, jak chytře to vyřešili. Dobro zase nastolili, vždyť likvidace zla je konání dobra.

Poté SEQUIX s klidnou spokojeností pěšce, který z předposledního pole v poslední pole vstoupí i činí tento tah, kráčel vpřed přes most po cestě k DRAKOBURGU. Jak pěšec trpěliví, on na poslední pole ve hře šachové se dostal a svou moc proměny v jinou figuru si dal střelce, jezdce, věž či dámu. Pěšcem oni nyní prošel a další osud ho čeká.
DRAKOBURG SEQUIXE srdečně vítá.


Diamantový meč a luk (statečnost proti pýše) – střelec

Krásné počasí bylo, jak když orlice diamanty najdou. A hned černé písmena na bílém papíru v lexikonu jsou.

ŠACHOVÝ STŘELEC

Vždyť i na šachovnici černé pole s bílím se střídá.
Tak střelec po celou hru tahy k jednomu barev polí mívá.
Střelec nenápadně někdy dřímá.
Tak to občas bývá.
Znenadání šikmo o libovolný počet polí zamíří,
situaci na šachovnicí rozvíří.

Střelec na šachovnici díky moci luku svého šikmo přejíti ji může, ale vždy barvě pole svého výchozího on je věren. Na pole barvu jiné než svého výchozího pole, nikdy vstoupiti nemůže.
Tak jak pěšec ve hře šachové v poslední poli svém v jinou figuru se mění, na cestě potkal SEQUIX znovu černého draka, o němž je známo, že pařáty svými nepřátele svého království a celého mocnářství drtí. Korunu království jeho chrání a moc nad jeho národem zná.
Černý drak se SEQUIXE dotázal, zda si pamatuje to co mu řekl u ostrova s lípou. SEQUIX mu odpověděl, že to co ho černý drak naučil, skrze med neomezené fantazie.
DRAQIX mu řekl: „Máš paměť. Drakem mě nazývají a králové mě nosívají. Naučím Tě tedy hru DEFRA, jenž je desková hra kopírující život, větší než šachy.“ Když ho hru naučil a SEQUIX v ní obstál a čest uhájil, věnoval mu černý drak meč. Meč měl na jedné straně napsáno: „Milován všemi“ na druhé straně byly vyryty holubice, dva zkřížené meče, koruna a lebkohnát, jakožto symbol této věty, kterou se vítají dračí mágové „Člověk chce žít v míru, ale bojuje, aby měl moc, přesto zemře“. Hlavice měče byla z velkého diamantu.
Černý drak prones: „Meč je symbol moci. Moc nad životem a smrti. Tento meč spravedlnost, milosrdenství a radost nastolí a dobro likvidací zla vykoná. Ráj je ve stínu jeho. Toť jest dar ode mně, s ním nezahyneš. Nyní já tě opásám pasem, který nese tento drahocenný meč, vždyť ty jezdcem budeš. Pochází z mostu pevného, sálu kamenného, ze stolce velikého, z kovu starého a z hory nejvyšší. Meč podporuje silné, bojí se ho slabí, jeho jílec ti dá moc, v čele něho diamant se třpytí, jak diamantová klenba tvého sálů paláce hradu DRAKOBURG, jak pevnost statečnosti držitele meče stojí, čepel krev nejvíce prolije, záštita jeho tě ochrání, a kříž jeho Tě k vítězství povede. Živé v mrtvé mění, těla mrzačí, ne však tvoje a tvých věrných spravedlivých. Právo on hájí, spravedlnost i nespravedlnost hájit dokáže, vinné i nevinné ztrestat dokáže, obáván a milován všemi on je. On moc pečetidla v trůním sálu v skutek v říši KUKAR provede. Jen jeden pán mu poroučet může a to jsi ty. Nepřátele tvoji jsou i jeho. Milosrdenství a spravedlnost jeho je on nynějška tvoje. Tvrdý a věrný on je, jeho síla je ve tvých rukou, přítel je to, jenž tě nezradí, s ním nezahyneš. Mocí vody on je kalen. Vždy s ním zvítězíš, toť pravda o něm. Je symbol moci tvé. Na tvá slova „Hlavy dolů“ hlavy tomu komu chceš bez rozdílu srube. Nyní však ještě nemůžeš jeho hesla použít, protože nefunguje, ale až budeš rytířem, celý KUKAR budeš mít, meč se očistí a pomaže se vodou smaragdového kalichu, moc těchto slov „Hlavy dolů“ se v něj se vrátí, a ty neomezenou moc budeš mít, jinak proklet budeš…“ po těchto slovech, SEQUIXE DRAQIX opásal drahocenným pásem, k němuž byl připnut diamantový meč a zmizel.

Cesta byla strmá. Na vrcholu kopce byla první brána. Přední mohutný hluboký šijový příkop suchy a přes něj most na pilířích dlouhých, který končí pilířem pro padací most. Padací řetězový obyčejný most byl spuštěn, ale padací mříž její byla spuštěna dolů. Zde zámek stříbrný tato mříž má. Brána byla takhle zavřená.
SEQUIX ladným pohybem šelmy jde k první bráně. SEQUIXE vzal stříbrný klíč, protože držitel této klíční moci je, od kata a do zámku v první bráně Drakoburgu ho vkládá.


Brána se odevírá a SEQUIX prošel první branou, u níž stáli Silen a Kentaur. Silen na rozdíl od Kentaur má dolní polovinu těla hadí jen s dvěmi nohami zakončenými kopyty, jako kentaur. Silenu se taky někdy říká KUDIBAL čili KUNIBAL. Oba měli na hvavě kapi. Každý z nich měl v pravé ruce meč a v levé štít. Štíty byly bez znamení.
Kentaura a Silen mezi sebou zbraní bojovali a když byli unaveni, metali kostky či vrchcáby či hráli SIMONAK, KARLUS, KAUSSIG, RHODEW, ORANAW, WIS, WEBIS, KADAUGE, KASIW, SYSTEMATIK, TYKEL, KAPRUS či hráli karty.
Kentaur a Silen taky rádi hráli šachy u KORBELKY či v ní.
Věž bateriová KORBELKA byla v nároží skalního pilíře hned vedle první brána, aby ji chránila. Bateriová věz výborně flankovat umí.
Je opařena břitem, je to vež BŘITULE, jak špička ocasu draka. Ona břit ostrý má, ve směru přístupu přes most.
Kentaur a Silen také popíjeli lahodné moky: medovinu, víno, pivo (kvasnicové, ležáky, světlé i černé), hubolepky, jak říkali lihovinám, ale nikdy nepili víc než tolik aby byly stále střízlivý a tak se téhle věži u první brány říkalo KORBELKA, podle toho že si stále přiťukávali korbely a číšemi se svými zkvašeninami s lahodnými bukety na počest dědy SEQUIXE, při svých hodokvasech. V KORBELCE své zkvašeniny vařili a zlé z tohoto světa na onen svět posílají. KORBELKA byl hradní povovarek. Bylo zde mohutné předsunuté opevnění hradu, bašta s mohutnou hradbou. Víno, ženy, zpěv to bylo smysl KORBELKY.
KORBELKA byla jejich nálevna dobré nálady.
Kdo chtěl mezi nimi projít, musel je rozsoudit. Kentaur tvrdil, že dřív bylo vejce než slepice, Silen zase, že slepice byla dřív než vejce. Kdo se přiklonil k jednomu toho druhý zabil.Vrhli se na SEQUIXE a zeptali se, kdo má pravdu.
SEQUIX řekl: „Že tato otázka je zbytečná. Je stejná, jako se hádat, kdy ve hře KERKEL větší porážka: když ztratí trůn nebo knížete. V obou případech je po porážka, protože kníže po celou dobu hry sedí na trůnu. Důležitější je vyslechnout názor druhého a zachovat si názor svůj a ne hned sahat k násilí. Jsem vnuk děda, pana Drakoburgu.“
Kentaur i Silen řekli: „Ty nejsi pyšný. Jsi moudrý, staň se naším pánem. Jsi tím, kterého čekáme“. Dali mu loknou si lihoviny, kterou z trávy dělali a společně na počet vítězství nad zubrem ji pojmenovali zubrovka. Pak ho pustili do Drakoburgu.
Této 1.bráně se říká U KORBELKY.

Po velikém moste nad hlubokým obezděným šijovým příkopem SEQUIX kráčí, k druhé bráně hradu děda svého, kde kolebkový padací most je spuštěn. Prošel další (druhou) branou, nad vlčí jámou, která do barbakánu ho vpouští.
Na branou barbakanu bylo napsáno: „Nebudeš-li se časně braniti, na těle musíš pocítiti.“
Barbakán a další brána je obehnána na vrcholu příkopu okružní kontrekarpovou příkopovou zdí, stejně jako jádro hradu.
Zde ho očekával v barbakánu nádvoří obr se dvěma meči v každé ruce a zaútočil na SEQUIXE s výkřikem jen „Jen silnější bude můj pán. Nebudeš-li se časně brániti, na těle to ucítíš. Já braním hrad, jak pán mi přikázal.“
SEQUIX bojoval a obra porazil. Dal mu milost, řka: „Tys dobrý služebníku rozkaz pana vždycky plníš i když už tu není. Jak děd můj ti přikázal tys službě věrně dál.“
Obr byl překvapen velkorysostí a řekl: „Já hanebný nezasloužím si velkorysost tvé nejspravedlivější milosti.“
SEQUIX mu odpověděl: „Tys žes pozvedl zbraň proti mně, který na cestě dobra, můžeš odčinit jen likvidaci zla, jen to je cesta spravedlivého a pravého pokání. Vstup do služeb mojich.“
Obr s radostí odpověděl: „Tys můj pán, ja sluha Tvůj, Ty nemáš pýchu, protože jsi nepožil zbytečně moci meče. Jsi silnější než meč, tys ten pravý. Já cestu pokaní a věrnosti, likvidací zla, Ti slibuji.“
Obr se přidal k SEQUIXI, coby jeho osobní sluha komorník i zbrojnoš zárověň. Této 2.bráně se říká RONSIN, jak strategicko-logická hra tato neboť se podobal zápas s obrem.
Obr mu vyprávěl příběh, že žil nějakou dobu mezi mozaikovými lidmi v zemi, které on říkal HALGAR kde platilo: „Já hrabu, ty hrabeš, kdo hrabe víc?“ SEQUIX poznal, že mluví o písčitých skalách.

V barbakánu byl suchý jabloňový tis ovinutý velkou liánou a tis úpěl po ní. Kolem tisu křen rostl. SEQUIX se ptal, proč úpí. Tis řekl: „Živiny, jež získám ze skály, a všechny v cukry proměním mi liána sebere.“ Nato SEQUIX s obrem přiskočili a liánu uťali a nato zbytky liány vzali a v ohni spálili. Jabloňový tis se zazelenala, objevily se květy, jež se změnili v plody. Ale nebyli to plody obyčejné, byla to plody AMA, jako punica granatum granátová jablka, symbol plodnosti.
Jabloňový tis byl bludný kořen ochraňující a čistící studni v MINERÁLNICI, který nepřátele DRAKOBURGU zmást umí a v masožravou rostlinu proměnit se umí a nepřátele DRAKOBURGU pak sní. Tis promluvila: „Protože máš soucit s trpícím, dám ti svůj nejlepší plod AMA. Vem si ho a rozlom ho.“ SEQUIX rozloupl plod AMA a vylétla z něho amfisbéna, jenž má čtyři lví spáry, ale dvě hlavy, jednu hadolví hlavu vpředu a hadoorlí hlavu vzadu pod lvím ocasem. Každá hlava je na jiném konci těla a navzájem jsou k sobě obráceny zády. Amfisbéna okřídlená netopýřími křídly byla.
Amfisbéna se také říká Amphisbaena (Amphisbæna) čili Amfisbaina neboli Amfisbena (Amfivena, Anphivena, Fenmine, Anphine).

„Amisbéna je dvousměrník (dvouhlavý dračí had), protože oběma směry jíti může, vidí vzad i vpřed tento dvouhlavák. Léčit umí. Chlad na ní nepůsobý. Ona, jako matka mravenců, odhalí všechny zrady vůči tobě, toť můj dar. Ať dětí máš nejmín tolik kolik je jader v punica granatum granátovém jablku. Ze mně hrad tento vzešel stejně, jako hradního pána kopí, štít a luk.“ řekl jablečný tis-bludný kořen.
Tu křen, který dosud chřadl kolem tisu, se sytě zazelenal a kořeny jeho se nalily životem. Tento křen kořen dobrý dává, kterým se výborně jídlo na hodokvasy na hradě tomto okoření.

Barbakán v půdorysu trojúhelník byl. Na druhém venkovním vrcholů vzestupně na skále barbakánu byla věž bateriová válcová, zatím co na třetím vrcholu vzestupném vnitřním hranolová věž vysoká byla a v ní třetí brána.

Pak SEQUIX s Obrem prošli třetí branou ve tvaru protáhlé hranolovité věže a půdorysu obdelníka mohutného. Ta zatím byla beze jména. Vzadu na špici otevřena do arkáda na pilíři.
Zde mříž padací mohutná je vytažena v hřebenu svém přes své vysoké 1.patro. Nad hřebenem 2.patro má.
Nad touto branou bylo toto psáno: „Vlast svou zcela znej. Vždy jen o ni dbej! Jen pro vlast žij. Bojuj a umírej!.“
Zde bezhlavý rytíř na bezhlavém běloušovi (brůně) SEQUIXE čeká, on hry KAIK a KAICA, s ním hrad chce, jinak ho do hradu nepustí. On mazanější než předešlí je, boj s ním je marný on mrštný velmi je. Kdo hrát s ním nechce toho v bludného změní. Tu SEQUIXE hry s nim tyto hraje a vyhraje. Bezhlavý rytíř, na bezhlavém běloušovi svém, se k němu přidá a dál do hradu ho vpouští. Této 3.bráně se proto od té doby říká KAICAKAIK.

Do věže této hranolové 3.brány zapadá na jejím konci most padací 4.brány, věže této. Mezi nima je příkop a z obou stran je hradba vnější kontreskarpovou příkopovou zeď s cimbuřím a vnitřní eskarpa s mohutným kurtinovým ochozem, tento châtelet.
4.brána 2 patra nad průjezdem svým má.
Před SEQUIXEm je nyní vlastní hrad obehnán hlubokým příkopem s tůňkou na dně s okružní kontreskarpovou příkopovou zídkou.
Čtvrtá brána padací kolébkový padací most má, který spuštěn nyní.
SEQUIX prošel, čtvrtou branou beze jména, zde STODOLNÍK neboli PŘÍSTODOLNÍK je. STODOLNÍK je celý obtočen povřísly, je velký jak měch, má železné kosti a s velikým obilným širokým kloboukem, on mistr v zmenšování a zvětšování je. STODOLNÍK, tento stodolový mistr, má na starost sýpky, kam zlaté zrno se dává. Nyní však sýpky prázdné jsou, když pole zlaté klasy nerodí. STODOLNÍK SEQUIXE v hrad nechce pustit, než si s ní hru WIBEK zahraje. STODOLNÍK hrál s SEQUIXEm hru WIBEK. SEQUIXE v ní vyhrál. STODOLNÍK poznal, že je to ten jenž naplní sýpky, které spravuje a přidal se k němu.
Nad touto branou bylo toto psáno: „Dokud síla, hledme díla. By památka po nás zbyla. Každá práce k blahu otčiny. Krášly stánek vlasti rodiny.“
Za čtvrtou bránou, se SEQUIXE dostal na nádvoří ve tvaru trojúhelníku a v rohu byla mohutná okrouhlá věž, které se říkalo Věž bateriová na skalním pilíři byla jak na rampouchu, proto se jí někdy taky říkalo NA RAMPOUCHU neboli RAMPUŠAJDA, ale často ji říkali obyvatelé Drakoburgu POVIDELNICE čili Povidlová věž neboli MARMELÁDNICE.
Zde byla tato mohutná okrouhlá věž, jak paže draka hrad tak chrání. V této věži vařili obyvatelé Drakoburgu povidla, proto se jí taky nejčastěji říkalo POVIDELNICE dle švestkových a jiných ovocných lektvarů, palačinek, povidel a jiných marmelád, které si zde s oblibou dělali obyvatelé Drakoburgu, z plodů Semánského pralesa.
Zde SEQUIXE posluhu řimbuchu RADOUŠ alias RADOŠE povidlového neboli RADENA potkal. RADOŠ je POVIDLOVÝ BĚS čili ĎAS MARMELÁDOVÝ, který má špičaté oslí uši, kozí bradku, prasečí rypák, křivé kobylí zuby s kančími klektáky a páraky a celý je zahrnut v plášti černém s velkou černou čapkou. RADOŠ je větrochvost či planetník neboli chmurník čili oblačník. Chmurník tento povidelník ve větru se vznáší a vichr činit umí. Chmurník s povidly v kolečku svém jezdí a ostatním obyvatelům hradu tak tyto dobrá povidla a koláče rozváží. Ten dál SEQUIXE nepustí dokud SEQUIX hru WIKEB s ním nezahraje. SEQUIX hru WIKEB s chmurníkem hraje a vyhraje. Chmurník poznal, že je to ten, který panem jeho a přidal se k němu.
Jak pod dračí paží mezi POVIDELNICÍ a 5.bránou stavení patrové stojí, toť v přízemí maštale a s patrech sýpky, které STODOLNÍK spravuje.
Byl zde i špejcharovník sýpkový, bubák strašidlový a maštalník chlévový, jako jeho pomocníci služebníci posluhové poskokové věrní hradu.

Pak šli dál, SEQUIX prošel pátou branou ve vysoké věži, s mohutnými přesahujícími krakorci na kterých bylo ze všech stran vysazeno do prostoru dominantní malebné 4.patro a sedlovou střechou ve směru jízdy průjezdu, to budově převysoké, nad velkým příkopem, do kterého voda svedena. Úpatí její bylo zpevněno skarpou. Celá tato věž stála uprostřed příkopu tohoto, což bylo nesmírně stavebně zajímavé a impozantní.
Padací stěžejkový kladkový (francouzský) padací most má, který spuštěn nyní.
Byla to vysoká věž KRAKOREČNICE. Byla to 2.největší pominanat hradu po Bergfridu.
Příkop u 5.brány jádro hradu obkrouží až k 4.bráně na vnitřku je to eskarpová pevná hradba s cimbuřím, stinkami pevnými obkružující jádro hradu. Kontraskarpová strana přikopu navazuje na nádvoří za 4.branou.
Byl to černý průchod, jak temné tajemné dlouhé chřípí draka, nad příkopem hlubokým, padací stěžejkový kladkový (francouzský) padací most má, který spuštěn nyní.
Za ní 6.brána, mající jen 1.patro nad průjezdem, s padací stěžejkový kladkový (francouzský) padací most má, který spuštěn rozněž nyní. do jádra hradu k palácům. Jí prošel do paláců vyšel pod palácem blízko barbakánu jeho 7. branou.

Šel dal SEQUIX koridorem mezi hradbou a palácem k 8.bráně padacího řetezového mostu nad mohutným příkopem, kam voda z bergfritu a paláců svedena. Za ní bergfrid a starý palác vypíná se.

Byla to dlouhá brána před starým palácem a vedle velká čtyřhraná, ale zaoblenými rohy, věž obytný donjon byl se starobylém palácem, jak laskající bezpečná náruč dračího pařátu.

Kolem ně on jde tímto châtelet, k 9.bráně, která v palaci starém, tam padací stěžejkový most řetězový na příkopem, který až k bergfritu vede, kam s prastarých budov kolem je voda svedena.
Bergfrid měl nahoře velky ochoz cimbuří na krakocích.
Bergfrid je mohutná největší a nejvyšší stavba DRAKOBURGU, byl celý z opus spicatum tj klasovým zdivem vystavěn, jak úroda vzdělanosti z likvidace zla, když v plodnosti je věčnost.

Za 9.bránou kousek dál za ní samostatná na skále příkré těžko přístupná hradebním krčkem s cimbuřím za starým palácem, přestará černá čtyřhraná, ale s ostrými stranami jak špic ocasa draka, věž dansker stála, z černého bosovaného blokovaného kamene, jak tajemný a přitom čarokrásný prastarý čistý románský sloh se vypíná, k ní se SEQUIXE vydal, jak ocas draka. SEQUIX šel dál směrem k této prastaré hranolové věži dancker, která byla na konci a padacím můstkem tímto hradebním s cimbuřím byla spojena s palácem. Z druhé strany je vypadovou brankou s padacím můstekem spojen s hradbou vedoucí ke KORBELCE. Dansker z paláce a z výpadové branky ke KORBELCE jenom přístupný je. Místnosti danckeru jsou klenuté 8 krásnými žebrovými poli.

SEQUIX prošel 9.branou, na to se na nádvoří objevil DRAQIX. SEQUIXE vyzval, aby kráčel přes donjonu s ním, který se zmenšil, po padacím můstku zpět k vysoké velké věži bergfrid, který sám uprostřed hradu, na nejvyšším místě hory, v jeho srdci leží ve vlastním příhrádku obehnán vlastní hradbou polygonální ve tvaru šestistěnu jako buňka včelí uvnitř vzdělanost sladkou střeží, jak mysl a srdce jeho, a jen po 2 můstkách v 1.patru se v něj běží, jinak přístupný není.

Spolu se vrátili vnitřkem 1.patra bergfridu této velké stavby do jejího přízemí a DRAQIX řekl: „Ukázalo se, že máš statečnost, vůli, paměť, rozum, sílu a cit. SEQUIXI, pojď za mnou, zavedu tě ke Goyglonu.“
Nato se rozevřel skála pod berfritem jádra hradu SEQUIX se DRAQIXEM, v ní zmizeli. Tu SEQUIX pochopil, že DRAQIX je vlastně had hospodáříček čili domovníček hradu DRAKOBURG, který zajistí, aby se měl dobře. Rozevřená skála se pak za SEQUIXEm a DRAQIXEM zavřela. SEQUIXE a DRAQIX šli dlouhou chodbou takovou, jak hrdlo a jícen draka.
Procházeli chodbou popsanou těmito hesly.
1.) Největší dar je věrnost svých tovaryšů.
2.) Mladost uteče jako voda.
3.) Pomáhat člověku nehodnému znamená ničit sám sebe
4.) Právo je psaná morálka.
5.) Dobré jídlo, dobré pití to je dobré živobytí.
6.) Nejlepší obrana je útok.
7.) Rozdělení království je proti přirozenému stavu a pustne.
8.) Jistota bezpečí identita
9.) Zem nezdědil si ty, ale tvoje děti
10.) Pokrok je vytvoření nového duševního a materiálního majetku při zachovaní současného a minulého duševního a materiálního majetku.
11.) Špatná morálka je důkaz špatného práva.
12.) Hlavou zeď neprorazíš, ale výbušninou ji zničíš.
13.) Máš-li rád víno, musíš mít rád i vinobraní.
14.) Ztrátou rozumu přicházíš o moc.
15.) Neštěstí nechodí po horách, ale po lidech.
16.) V nejhorší obci je nejvíc zákonů.
17.) Zahrada voní zblízka nikoliv z dálky.
18.) Úspěch je tam, kde ostatní to neumí.
19.) Kdo chce mnoho nemá nic.
20.) Kráse se daří v rukou toho, kdo jí miluje.
21.) V lásce je zbožnost a zbožnost je láska
22.) Méně rozkazu, ale důsledně je splnit výsledkem je úspěch
23.) Lepší je rozsvítit malou svíčku než proklínat temnotu
24.) Ty jenž padnou při likvidaci zla, Ti jdou přímo do toho nejvyššího ráje.
25.) Kultura je matka národa.
26.) Slušnému obyvatelstvu se snadno vládne.
27.) Vedení+síla=moc
28.) Čest+odvaha=svoboda.
29.) Paměť+rozum+láska=harmonie
30.) Právo+blahobyt=pokrok
31.) Informace+koncepce=prosperita
32.) Autorita+důvod+úmysl=ideologie
33.) Smyslnost+vzdělání=krása
34.) Jistota+bezpečí=identita
35.) Národ+zem=vlast
36.) Harmonie je nejvyšší dokonalost.
37.) Kdo se trápí sám sebe zničí.
38.) Kdo nezná minulost nemá budoucnost.
39.) Kdo utíká bude utíkat stále.
40.) Mrtví zločinec už neškodí.
41.) Demokracie je právem kodifikovaná svoboda.
42.) Lež je jed, jenž srdce v led promění.
43.) Jednota+kázeň+odhodlání+práce+pořádek+kamarádství=úspěch
44.) Plánuješ-li na rok zasaď obilí, plánuješ-li na sto let zasaď strom, plánuješ-li na tisíc let vzdělávej člověka.
45.) Největší dar je malý spokojený rodinný život.
46.) Svět je klam a chce být klamán.
47.) Peníze mluví všemi řečmi.
48.) Bohatí a mocní mají málo trpělivosti.
49.) Duševno se vždy odráží do hmotného.
50.) Nejde sedět na dvou židlích současně.
51.) Dobré účty dělají dobré přátelé.
52.) Válka a smrt to jsou sestry.
53.) Když si v nouzi postaven o posměch se nestarej.
54.) Dokud je život je naděje.
55.) U koryta dítě stalo z plna hrdla křičelo, kdyby se i já k němu dostalo.
56.) Ve víně je pravda.
57.) Válka je zhoršený mírový stav, kde se legalizuje zabíjení a jiná trestná činnost.
58.) Chceš-li přežít přizpůsob se přírodě.
59.) Svůj k svému. Lidé bojí se síly a milují peníze.
60.) Nejlépe lidé slouží za peníze.
61.) V jednotě je síla.
62.) Žádná tma nebývá úplně černá.
63.) Likviduj zločince a zem Ti pokvete.
64.) Největší hodnotou je život.
65.) Spojenectví s mocnými nikdy nebývá upřímné.
66.) Rozdělení království je proti přirozenému státu a pustne.
67.) Chovej se s úctou k mrtvím, neboť i Ty budeš mrtví.
68.) Vzpomínej na minulost, netrap se dneškem a plánuj budoucnost.
69.) Zotročit jde jen Ty co chtějí být otroky.
70.) Kdo jinému jamu kopá sám do ní padá
71.) Zločinci jsou lidí jenž jsou proti Bohu
72.) Zabít zločince je dobro.
73.) Vitalitě je schopnost přežít.
74.) Nejdůležitější je vědomí souvislostí.
75.) Nejlépe práci vykonáš, když tě baví.
76.) Děti jsou požehnání národa a radost rodiny.
77.) Kdo neví že slouží dobře slouží.
78.) Cenzura znemožňuje vitalitu systému.
79.) Účel světí prostředky.
80.) Svorností k síle silou k vítězství.
81.) Přátelství si nekoupíš za peníze.
82.) Co neuděláš dnes neuděláš nikdy.
83.) Největší síla v člověku je vzdělanost.
84.) Zdraví, přátelství a majetek slouží a stačí k životu.
85.) Komu se zachce cizí pečínky může byt rad , když mu zbudou suché kůrky.
86.) Zlost je špatný rádce a lež má krátké nohy.
87.) Každá bublina praskne, když na ní přijde čerstvé povětří.
88.) Tvrdost a spravedlnost.
89.) Ve zdravé těle zdraví duch.
90.) Osud je ve tvých rukách.
91.) Uč se od poraženého neboť uvidíš kde uděl chybu, která vedla k jeho prohře.
92.) Mládí je naděje národa.
93.) Kdo chce moc nemá nic.
94.) Sejdeš-li jen o píď z cesty sejdeš pak vždycky.
95.) Výkony vytváří silu ekonomiky. Peníze jsou jen odraz síly ekonomiky.
96.) Smlouvy platí tak dlouho pokud jsou pro všech smluvní strany výhodné.
97.) Chceš-li aby tvá ideologie byla úspěšná musí se spojit s úspěchy těch, kterým ji tuto ideologii vnucuješ.
98.) Dobrý soused nejlepší ohrada.
99.) Všechny tvé kroky chceš-li aby jsi byl spo