Sbírka básní Mirka Dušína

/hudba:J.Uhlíř/
D
Hraješ tak lehce
Hmi
A bereš mi pěšce
G            D
Překrásně se usmíváš
D
A netušíš zradu
Hmi
Máš figurky vzadu
G       A7       D
Vyhnat je vpřed nespěcháš
D
Mý střelci jsou v šiku
Hmi
Koně v okamžiku
G           D
Rozvíří bojiště prach

D
I královna bílá
Hmi
V útok vyrazila
G        A7       D
Její manžel se za hradby stáh´


Ref.:
D7     G
Severní gambit je krutý
D     A7
Počítej lásko má s tím
D     D7    G
Nejdřív ti dám dva tři pěšce
D7    A7    D
A pak ti krkem zakroutím

Máš otazník v očích
Jak tahle hra skončí
Bílí pálí ze všech stran

Zas počítáš pěšce
Máš naději ještě
Ale krvácíš z tisíce ran

A po tomhle tahu
Je naděje v tahu
Je načase přestat si lhát

Ať počítáš jak chceš
Než hodiny zmáčkneš
Teď už je tam opravdu mat!

Ref.:

Severní gambit ..

Pěšáčci jeden za druhým
Potichu umírají
Horká krev stříká z jejich ran
Dámy se usmívají
Jak krásná hra ! Jak vznešená !
Jak životu je blízká !
V kalužích krve tančící
Královna štěstím výská

Vypni své prsy hrotité
Ty bílá vyslankyně zkázy!
Škleb snajpra vojera z c4
Za zády tvými mrazí!
Domina chtíči zvrhlému
Cestu si silou razí
Zaštká král černý, zavyje,
čepel si v srdce vrazí

Brouček klouček v druhé řadě bázlivě se krčí
Rozhlédne se, napřáhne se, až na čtvrtou skočí!
Teď už není ušlápnutý,už je z něj kus chlapa,
Jeden krok – a pod nohama už je řada pátá
Malý drzý válečníček hrůzu pouští cestou
Nezastaví, nelekne se, jde na řadu šestou
Na svých útlých bedrech nese boje rozhodnutí
Když vydrží, když prorazí, když svou vůli vnutí
Pod hradbami odolává obraně zběsilé
Sedmou řadu přesto dosáh´ i proti přesile
Pomoci mu spěchají už všichni kamarádi
Hrdina teď za ně všechny hrozný zápas svádí
Povedlo se ! Excalibur potěžká teď v cíli
Nepřátelský vojevůdce zvedá prapor bílý .

Schach in 5 Strophen
Schwabe

Ein Spiel zu spielen ist nicht wenig.
Es zu beherrschen, das ist Kunst.
Das Schach, es dreht sich um den König.
Die Dame stirbt im Schlachtendunst.

Auch wenn von Adel ist Dame,
Bestreicht das Spielfeld souverän.
Sie trägt in sich des Todes Same,
Und ist ihr Sterben auch mondän.

Von Adel ist doch auch der Bauer,
Er ist dem Frosch gleich und dem Schwan.
Manch Spieler, findig, ganz ein schlauer,
Ihn gar zur Dame wandeln kann.

Der König, der steht in der Mitte,
Des Siegenwahns, von Wacht und Trachten.
Der Dam obliegt es, will die Sitte,
Sich aufzuopfern in den Schlachten.

Und setzt sie einen König matt,
Das macht am Ende herzlich wenig.
Denn der danach gewonnen hat,
Das ist doch nur ein andrer König.

ŠACH V PĚTI SLOKÁCH
Už jen si hrát není tak málo
Ovládnout hru je umění
Šach je jen králů by se zdálo
Však dámy vládnou válčení
Také když dáma ta vznešená
Ovládne vřavu s přehledem
Sama je pak smrt ztělesněná
A sama zmírá s úsměvem
Vznešený je i malý pěšák
Podobný žabce , nelení
Třeba ho hráč – ten starý lišák
V samotnou dámu promění
Král, který vojsko soustřeďuje
Posedlý touhou zvítězit
dávno zná zvyk, který mu velí
Do bitvy sám též vyrazit
Matová síť když zatáhne se
Vladař není, kdo by se smál
Přestože vyhrál, dobře ví že
Ten co prohrál, je taky král .

Ó majstáte rozhodnutí !
Jak démant záříš temnotou !
Už vím jak činem velkolepým,
Teď skoncuju se samotou.
Tak vážu pevně dračí smyčku,
A skobu rázně zatloukám
A už si stoupám na stoličku,
Zamyšleně se usmívám.
Nakonec jsem ho přeci našel
Jednotahový ten mat!
Proč se dál trápit, komplikovat,
Na vítězství je třeba hrát!
A já jsem vyhrál,figurku jen,
Podržím ještě chviličku.
Vítězství si už sebrat nedám!
tak odkopávám stoličku.

Nad svým elem přemítám:
\\\“ Proč dál žít ?
Kam utíkám?\\\“
Tu marnost honby za přeludem
v marnost žití promítám …

Loučím se ,už nenaříkám.
\\\“Na neshledanou\\\ ‚\\\‘!
Jen si odříkám:
3,2,1.\\\’\\\’prásk\\\’\\\‘!
Kulka prolétla mi hlavou.

Podal jsem ruku osudu …

Nedělní rána jsou krutá
Počítej lásko má s tím.
Z dunění v bolavé lebce
Jen vyprošťovák tě vyprostí!

Hajej nynej
Můj malej debílku
Hajej nynej
Pro nechceš spát?

Celej svět se
Proti nám spiknul
Celej svět nás
Nechce mít rád

Klidně usni
Můj malej debile
Pomstíme se
Teď můžeš spát

Hajej nynej
Však jim to neprojde
Nebudou nás
Už dlouho srát!

Vavříny vždy unikly mi
Jen spiknutím osudu
Dost bylo křivd, já už vám tu
Vola dělat nebudu.

Dlouho jsem se napřemýšlel,
Jak tu s váma zatočím
Konečně jsem na to přišel
Já se stanu rozhodčím

Tebe hajzle, zkontumuju
Tobě zase pomůžu
To je krása, to radost
Co já všechno nemůžu

Že mě všichni proklínají
Že mě kdekdo pomluví?
Lepší je být nenáviděn
Než když se o mě nemluví!

Dnešní mládež je tak tupá,
Že by jeden plakal.
Skvělý trenér nemá šanci
Byť sebevíc makal.

Samý debil, samé pako
Jenom v našem kraji.
Jinde je to samý talent
Jenom my jsme v háji!

Malí blbci zabednění
z trenéra maj srandu
trenér hořkne, tiše slzí
proklíná tu bandu:

„Že jsou tupí, že jsou drzí
To je vcelku rovno
Horší je, že nechtěj platit
Vydělám si hovno .“

„Banános Kámenský“
aneb „Kterak to, že jsou na světě učitelky“

Žil byl jeden opičí král.A ten král se opičil.Jak jinak.Jenže jednou se rozhodl opičit po čápovi, jak vzlétá z vysokého komína a tak se vyškrábal na komín /poddaní ho trochu vysadili/.Jako čáp se hrdě vzepjal, jako čáp se rozpřáhl, předklonil a mohutně zamával… a žuchnul na zem. Hlavu si přitom rozkřápnul o kámen a bylo po králi.
Novým králem se stal jeho syn Banános.Banános se jmenoval podle své lásky k banánům.Byl do banánů prostě blázen!Miloval banánový guláš, banánovou tlačenku, banánový vývar, banánovou omáčku, plněné banány, banány na kyselo, banány na česneku, banánofleky, a další banánové lahůdky. A protože byl na začátku jeho kariéry ten kámen, o který se tatínek musel praštit, aby se synáček mohl ujmout vlády, celé jméno nového krále bylo Banános kámenský.
Radost z banánových lahůdek novému králi stále více kalil největší problém království a tím byly vši. Těžce sužovaly nejen poddané, ale i samotného krále a to pořád víc a víc.Žraly krále, když se těšil na banánový předkrm, i když se do něj zakousl a ještě více žraly krále, když král žral hlavní chod…Král se musel odhodlat k ráznému činu a to taky udělal.Vypravil totiž dobře vybavenou výpravu do blízkého města pro odvšivovadlo.Výprava s žebřiňákem do města snadno dojela a ve městě se opičích vyslanců ujal drogista , který jim vnutil hned několik sudů s koncentrátem odvšivovadla a přiložil důležitý návod k použití.Problémy ale začaly cestou zpět, kdy na opice vlekoucí přetížený žebřiňák začaly dorážet rozpustilé děti.Šimraly je kopřivama, posmívaly se jim a nakonec po nich začaly házet shnilá jablka a dokonce i kameny.Opice zrychlily, aby dětem ujely, ale v tom fofru někde ztratily návod k použití, takže král se musel domýšlet, jak se s přípravkem zachází a domyslel to blbě.Koncentrát vůbec neředil, všechno dal nalít do kašny na nádvoří a všechny opice se postupně musely do ostře páchnoucí kapaliny ponořit.Pálilo to strašně, vši to sice zahubilo, ale horší bylo, že všem opicím za chvíli slezly chlupy! Král se hlasitě rozplakal: \\\“Opice bez chlupů přeci nejsou žádné opice a to znamená, že už není ani žádné opičí království!\\\“A měl pravdu.Jako mnohé jiné říše zaniklo v té chvíli i opičí krlovství.
Banánosovy bývalé poddané se tedy rozešly po světě s tím, že se budou dětem mstít za to, že to všechno spískaly, když zavinily ztrátu návodu k použití toho odvšivovadla. A opravdu po dětech šly jako ruka po vypínači. Děti jim říkaly mučitelky a časem se to zkrátilo na učitelky.A tak se jim říká dodnes.
Banános Kámenský taky odešel do exilu. Říká se, že snad do Naardenu v Holandsku, ale časem se jeho jméno trochu zkomolilo a hlavně historikové hodně popletli jeho životopis, takže se o něm dnes vykládají úplné bláboly.Každopádně se ale učitelky ke svému bývalému králi pořád hlásí a dokonce podle něj drží svůj svátek …

Mám v hlavě bublinu
a tej bydlí brouk.
Když jsem usínal
ten brouk ve mně houk‘.

Začal do mně vrtat,
že jsem ze hry, že mi ujel vlak,
že smím jen bloumat ve vzpomínkách ,
jak bezdomovec houmlesák

Řek‘ jsem: brouku můj,
Kuš! jinak ti říkám,
cekneš a Biolit
si do ucha nastříkám!

/věnováno Mistru Vilémovi/


Mistr Básník
snad své básně
ani tak docela nikdy netvoří

Jako spíš se
jeho tvorba
z jeho nitra vždycky sama vynoří

Není tvůrce,
je jen nástroj
každý Básník, který Krásu promítá

Není tvůrce
je jen nástroj
je jen okno, kterým slunce prosvítá

/k překvapením na KP/

V turnaji nezná bratr bratra
když řežba nastane

Tam mnohý David Goliáše
pod svůj prak dostane.

I když Tvůj meč je mnohem těžší
třeba mě podceníš

Dostaneš ránu mezi lampy
už to nerozchodíš!

Volný trh – bojiště krvavé
zde soucit marně bys hledal.
Pro peníz kdo by Ti z kupčíků
pořádně přes držku nedal.

Jak smečka vlčí se vrhá vždy
na ze stáda nejslabší kus
Trhovci zkušeně vyhlíží
kdo koupí ten jejich humus

Netřeba k tomu být profesor
by se ti rozbřesklo v lebce
že děti ošidíš nejsnáze
tam se zisk vytváří lehce.

I rodiče pro své zázraky
nakoupí kdejaký aušus
když kupčík má pajšl z PVC
naseká chechtáků trambus

Jak víla shlíží k leknínu
a dotknout se ho touží
jak najít perlu na hnoji
když děsný puch tě souží

Ta víla bahna bažinu
ztuchlou přebrodit musí
ta perla zve tě sobě blíž
ač se ti kejda hnusí

A v dnešku chceš-li krásy třpyt
pohladit okem lačným
musíš se špínou přebrodit
tím mořem slizu vláčným

Vídeňku jsem nehrál hrozně dávno
bílý tušil, že mě překvapí-í-í
šel jsem koněm z druhý strany, bílý proti němu pěšcem
že mi centrálního píška potrápí

Ref.: A tak jsem mu toho pěšce seknul
že koncovka bude vyhraná-á-á
byla to však léčka, já to nevěděl
jako starej vůl jsem naletěl

Nakopnul mi druhým pěchem koně
nerad jsem s nim zase zacouval
pak jsem zkoušel ještě zachraňovat pěšce
tim jsem se úplně zahrabal

Ref.: Měl jsem toho hloda nechat plavat
stejně už byl předem ztracený-ý-ý
mezitím se na mě valil děsný útok
bránil jsem se krví zbrocený

Ještě jsem se chvíli trochu cukal
zkoušel jsem figury vyměnit
neskočil mi na to, vrhnul se na krále
a moh\\\’jsem to rovnou zabalit

Ref.: Měl jsem toho hloda nechat plavat
stejně už byl předem ztracený-ý-ý
byla to však léčka, já to nevěděl
jako starej vůl jsem naletěl

Hledí psík tučný na svého pána
hluboce je jím znechucen.
Pán už zas dlouho zkoumá knihu,
A psík je čekat donucen.

Čekání je o to otravnější
že pejsek ví, že je zbytečné.
Ta kniha přeci není k jídlu!
Jak bolí čekání nekonečné.

Zkoušel tu knížku ochutnávat,
dávno je to – byla odporná!
Bez dlouhých carátů tu byla,
zkušenost jasná a záporná.

Pomát\\\’ses pane na rozumu,
zkoumáš tu papír jalový!
V chadničce čeká věnec vuřtů
a já jsem tolik hladový!

/věnováno Mistru Vilémovi pro jeho tvůrčí zodpovědnost/

Trpělivost
je vlastnost duchů silných
jak ocel pevná je
v tom moři zbrklosti

Shovívavost
co nedbá řečí mylných
jak bezmezná je
k slizké nízkosti

Nespoutanost
ta sestra činů pilných
má křídla rozpjatá
nad nudy propastí

Rybníků kraj, snad proto tolik chmurný,
že pouští šachovou po dlouhou dobu byl.
Začlo však svítat, naděje začla klíčit,
Když Lukinátor se do temnot narodil.

Sudičky když k němu šly tou hroznou bídou
zželelo se jim kraje smutného.
Vynesly soud: Ty buď šachovým mistrem!
Proslav svůj kraj do světa šírého!

Ta sudba rázná pak našla naplnění.
Konečně rozkvet dřív ponurý kraj.
Že máme Mistra nikdo už nezmění!
z šachové pouště je šachový ráj!

Do baněk bachratých vždy za měsíční noci
staré a nové míchá zas a znova.
Ingredience čpící dálkami má v moci
vrásčitá ruka ta zasvěcencova.

Zastřený pohled toho ducha netečného,
co kouzla tají za mhy oponou.
Za devatero horami tne meč do živého,
má mistr ruku dlouhou výkonnou.

Vyhrávat líté bitvy na polích vzdálených
a neopustit tajemný svůj hrad.
Odrážet rány od rekův podobných,
upsat se Caisse, pomůže ti snad…

Diskuze vždycky přerostou
v nechutné přeřvávání
jazyků zmatený Babylón
posléze v drancování

Falešné zpěvy výrostků
disharmonii hnusnou
kulomet přesným svým laděním
v tóninu převede čistou.

Šachista vetchý s bílým vlasem
s vráskami tváří rozrytou
rozhořčeně tu kometoval
pozici svoji určitou

Mám výhodu! A ta je jasně
trvalá, chlapče, TRVALÁ !!!
Hlas se mu chvěje, stařík prská,
dikce je takřka zoufalá.

Dědečku milý! Je mi líto.
Ty sám jsi krásnou ukázkou,
že trvalých výhod vůbec není,
vše je jen času otázkou …

Diví se hošík zadumaný,
jak vlastně ten král šachový,
slabý je, nikam nedosáhne.
Hošík si hned sám odpoví:

Je to tak dobře! Vždyť Král jiný
v jesličkách, co spí v Betlémě
je ještě slabší než ten první,
bez koní, střelců, na seně.

Střelu svou Ducha ohnivou
z toulce tak hlubokého
vyjmi, můj Mistře Viléme,
a vlož do luku svého!

Tětiva tónem vysokým
zapěje hymnus krátce,
Tuposti Démon zaskučí
proklá ho šíp Tvůj hladce!

Mějž Mistr šípů plamenných
i tucet toulců plných,
a střílí jako o závod
v útocích nesčíslných.

Byť jeho rychlopalný luk
smršť ohně chrlí stále,
Tuposti démon prostřílen
však přece žije dále!

Nezemdli přesto Mistře náš!
Ač marný zdá se boj Tvůj!
Odvěký úděl umělcův
V SRDCI SVÉM NEZATRACUJ!