Okolí Strmilova i Kunžaku je hojné na výskyt
kostelů i kaplí od raně románského kostela sv. Ondřeje na strmilovském
hřbitově až po kostely a kaple budované ve 20. století například ve
Valtínově nebo na Zvůli. V těsné blízkosti Strmilova i Kunžaku se táhne
historická hranice Čech a Moravy až do roku 1960 a to takovým způsobem,
že katastry města Strmilov i obce Kunžak leží částečně v Čechách i na
Moravě. Katastrální území Strmilov a Leština leží v Čechách, ale
katastrální území Palupín a Česká Olešná náleží k Moravě, ačkoli jako
osady spadají administrativně pod město Strmilov. V Kunžaku se toto
rozdělení týká katastrálního území Valtínov, který ležel na Moravě až do
1. 1. 1988, kdy byla zrušena obec Markvarec.
Pochopitelně stejné
území jako území historických zemí, je i území diecézí. České osady
podléhají diecézi českobudějovické, moravské osady brněnské.
Neméně
zajímavá situace je i dále v pohraničí. Některé kostely jsou vzorně
opraveny (například v Senotíně), jiné se skutečných oprav nedočkaly od
roku 1945, kdy bylo původní obyvatelstvo vyhnáno a vyvražděno.
Zanedlouho se oblast stala součástí pohraničního pásma a jakákoliv
investice do sakrálních památek byla krajně nežádoucí. To se týká
například kostela v Hůrkách. Některé kostely byly v porevolučních letech
zprivatizovány a velmi nevkusně přeměněny na domy (takový osud potkal
kostely ve Vitíněvsi a v Klenové).
Po výše uvedeném raně románském
kostelu sv. Ondřeje na strmilovském hřbitově je v blízkém okolí druhým
nejstarším kostelem gotický kostel sv. Bartoloměje v Kunžaku. Dnešní
kostel sv. Jiljí ve Strmilově je velmi rozměrný, ale je postavený až v
letech 1839-1841, protože Strmilov uchvátily 1821 a 1835 dva velké
požáry, které původní kostel zničily. Je třeba dodat, že tento kraj má
bohatou náboženskou historii a že v něm od dob středověku až do
komunistické reformy 1948 podíl katolíků neklesl pod 80% obyvatelstva.
Kostely ve Strmilově, v Kunžaku a na Zvůli jsou publikovány každý ve vlastní prezentaci.