Kunžak

Kunžak vznikl na významné křižovatce dvou pradávných obchodních cest. První cesta vedla z Čech na Moravu (směrem Jindřichův Hradec – Dačice) a druhá cesta z Rakouska dále do vnitrozemí (směr Landštejn – Praha). Na otázku kdy vznikl Kunžak zatím nelze s jistotou odpovědět. Jeho nejstarší částí je Velké Podolí, ale tam se žádný z původních domů nezachoval. Nejstarší budovy jsou tedy v ulici Ke Kostelu, která vede od kostela, k odbočce na Střížovice. Mezi tyto domy patří mimo jiné také Drakoburg.
Kunžak byl založen německými kolonizátory, kteří byli velmi schopní, ale postupně převážili čeští přistěhovalci (což je místní výjimka, protože všechny sousedící vesnice kromě Strmilova, byly z většiny německé).
Nejstarší dochovaná zpráva o existenci Kunžaku je z roku 1288, je to latinsky psaná mírová smlouva, kterou Albrecht I., vévoda rakouský a  štýrský, uznává příměří s českým králem Václavem II. a jako místa k  dalšímu jednání stanovuje Kunžak v Čechách a Vejkartice v Dolním Rakousku. V té době patřil Kunžak ke královskému městu Telči. Za vlády Jana Lucemburského získal Oldřich z Hradce telečské panství včetně Kunžaku. Pro velkou přízeň Vítkovcům bylo Kunžaku králem Vladislavem II. uděleno právo trhu. Bylo to nejstarší kunžacké privilegium a Kunžaku přineslo velký hospodářský rozmach, který způsobil rozvoj hostinství, který trvá v pozměněné formě dodnes. Hostinců a výčepů bylo v té době v  Kunžaku dvacet pět, čemuž se nemohl v těch dobách zdaleka rovnat ani Jindřichův Hradec ani Telč, ačkoli se jednalo o nesrovnatelně větší města.
Význam Kunžaku v této době velmi vzrost a setrval až do poloviny 19. století. Kunžak byl tehdy panským sídlem, z něhož spravovala kunžatecká rychta Strmilov, Bořetín, Leštinu, Člunek, Lomy, Střížovice, Vlčice, Rozkoš, Budkov, Mosty, Suchdol a další.
Na přelomu 16. a 17. století byly v  Kunžaku problémy způsobené válkou proti Turkům, protože jeden nezřízený oddíl žoldnéřů, bojující na císařově straně, bohatý Kunžak raboval a  plenil. O pár let později se Kunžak dočkal politické šikany ze strany protestantů, kteří se přes něj v roce 1619 přehnali coby vojsko, a  vyplenili ho úplně, což bylo v jejich tradičním stylu spojeno s  terorizováním, vražděním a znásilňováním.
Po jejich definitivní porážce se začal Kunžak zvonu rychle rozvíjet díky své strategické poloze, ale během dvou let ho zastihla morová rána. V roce 1635 protáhlo Kunžakem Valdštejnovo vojsko, které sice nemělo tak destruktivní tendence jako protestantské tlupy v roce 1619, ale přesto Kunžaku hospodářsky jeho přítomnost neprospěla, protože tehdy se vojenské zásobování řešilo vyjídáním civilních zdrojů. Po dvě noci tu také přespal sám Albrecht z Valdštejna.
Čtyři roky poté se v Kunžaku na delší dobu usadilo švédské vojsko, jehož vliv byl vysloveně zhoubný. Většina obyvatel uprchla do okolních lesů, starce a děti odvedli do Jindřichova Hradce. Problémy se švédy skončili až rokem 1645, když byl Kunžak totálně vydrancován, pole byla po šestiletém zanedbávání úplně zpustlá, pět šestin domů bylo neobyvatelných – většinou kvůli vleklým požárům, které často vznikaly z neopatrnosti vojáků, někdy i záměrně – cesty, které přinášely do Kunžaku po století rozkvět a prosperitu se tentokrát staly zdrojem zničení téměř celého Kunžaku.
První známky prosperity po třicetileté válce pochází z cechu tkalcovského – v roce 1673 překročil předválečnou produktivitu. V roce 1714 se srovnal počet obyvatel na předválečnou úroveň. V roce 1683 protáhlo Kunžakem několik vojsk v souvislosti s bojem proti Turkům – saské, francouzské, bavorské, ale tato vojska se chovala poměrně ohleduplně vzhledem k tomu, že fronta byla velmi daleko od Kunžaku. V roce 1693-1694 postihla kraj velká neúroda a v jejím důsledku hladomor. 18. století bylo stoletím rozkvětu až do doby josefínské, která zapříčinila pád důvěry mezi panstvem a poddanými, čehož důsledkem bylo zrušení všech výsad – trhů, pivovarnictví a podobně. Intenzivně byla zasévána nedůvěra vůči farnosti v Kunžaku, která pokračovala vandalismem, který nepostihl jen sakrální památky. V polovině 19. století končí nadvláda Podstatzkých-Lichtensteinů, čímž končí i velké Kunžacké panství. V druhé polovině 19. století se rozvíjí spolková činnost – divadelnictví, spolek dobrovolných hasičů. Podobně roste počet obyvatel – v roce 1880 bydlelo v Kunžaku 3415 lidí. Na přelomu 19. a 20. století byla vystavěna škola. V roce 1926 byly zavedeny první radiopřijímače, 1931 byla zřízena pravidelná autobusová linka, 1933 bylo obnoveno kluziště ve Struhách a 1946 byl dán do provozu místní rozhlas.
V dnešní době je Kunžak velmi atraktivním místem pro rekreaci i pro kulturní zážitky. Je zde v tradici starých dob stále okolo 8 hostinců, jejichž počet je poslední dobou proměnlivý, protože některé krachují, jiné se zakládají. Mezi oblíbené výletní cíle patří Struhy, Čertovy kameny, Vysoký kámen, Masné Krámy, viklan Trkal, jalovcové kolonie, šibenice, Stodůlky, nepřeberné množství studánek, sakrálních památek a dalších atrakcí. K  rekreaci výborně poslouží rybník Komorník, případně Zvůle.
V Kunžaku se nachází rekreační objekt Rošáda. Na katastrálním území Kunžak leží chaty Eldorádo, Orlí Hnízdo, Vyhlídka, Hobití Doupě a Lesní azyl.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•