První zmínky o Nové Bystřici pochází z roku 1175, kdy je zmiňována osada
Vistritz (Dvůr na bystrém potoce). Oblast byla kolonizována
johanitskými rytíři jako součást raabského hrabství. Roku 1276 se
Bystřicko stalo osobním panstvím Jitky Habsburské, pozdější české
královny. Roku 1282 pak celá oblast poprvé připadá české koruně,
jmenovitě Vítkovci Sezimovi z Landštejna. Jeho vnuk Vilém z Landštejna
rebeloval proti Janu Lucemburskému, který roku 1318 Bystřicko a
Landštejnsko vyplenil, čímž způsobil hladomor. Později se ale Vilém stal
rádcem Karla IV., hejtmanem moravským a pražským purkrabím. Roku 1341
byla Bystřice povýšena na město.
V letech 1381 – 1575 vlastnili
Bystřici Krajíři z Krajku. Lipold z Krajku, který vládl v dobách
husitských válek, byl věrným katolíkem, takže Bystřice byla r. 1420
vyplundrována husity, protože na rozdíl od Landštejna a Hradce nebyla
příliš opevněna. Poměrně brzy však byla Bystřice už jako Nová Bystřice
znovu vystavěna. 22. července 1533 došlo k masakru, když skupina členů
Jednoty bratrské během mše v místním kostele povraždila 40 katolických
mnichů, pobila věřící a poničila klášter. Krajíři vymřeli po meči roku
1575 a panství 40 let vlastnili Lobkovicové a Kinští. Roku 1615 se
Bystřicko dostává do rukou Slavatů. Největší rozkvět nastal za Adama
Pavla Slavaty, který dokonce nechal své srdce zazdít v novobystřickém
kostele. Nalezeno bylo roku 1997 při přestavbě, ale vzhledem k
inteligenci a vzdělání zedníků, kteří jej nalezli, bylo vyhozeno a velmi
pravděpodobně zničeno.
Po roce 1870 přišla první vlna úbytku
obyvatelstva stěhováním do Severní Ameriky (zhruba 1/6 obyvatelstva
odešla). Úzkokolejka do Jindřichova Hradce byla postavena roku 1897.
Roku 1938 zde byli nadšeně přivítáni Němci, kteří Novou Bystřici
osvobodili od 20 let československého područí a Neubistritz se stala
okresním městem. Nová Bystřice byla dobyta 10. května 1945 a o 18 dní
později byli odsunuti nebo povražděni všichni občané německé národnosti,
kteří byli jedinými obyvateli Nové Bystřice. Velmi rychle nastal příliv
českého obyvatelstva, obvykle nižších a středních vrstev, s poměrně
velkým podílem Slováků a později též příznivců vládní garnitury. V
dobách vlády KSČ v Československu se Nová Bystřice nalézala pár set
metrů od železné opony a většina okolních vesnic byla zrušena. Po roce
1989 nastal nebývalý rozvoj města díky blízkosti rakouských hranic.
Pět
kilometrů severně se nachází ve stejnojmenné kotlině vesnice Albeř
spadající pod Město Nová Bystřice. Kolem roku 1870 zde byla vystavěna
novorománská kaple. Hraběnka Terezie Trautmansdorfová r. 1811 nechala
vystavět vysokou pec, hamry a zámeček. Vyráběly se zde hřbitovní kříže,
hřebíky, obruče a litá kamna. Zámeček, ze kterého zůstaly jen obvodové
zdi, se postupně renovuje už 16. rokem. V Albeři je zastávka úzkokolejky
s původní výbavou pumpy pro parní lokomotivy. U silnice z Albeře do
Blata se nachází obelisk terezínského poledníku z počátku 19. století.
Jde o technickou památku připomínající založení nejstarší měřické sítě v
českých zemích. Na okraji vesnice je nedávno zkrachovalá textilní
továrna.
