Město Slavonice s renesanční památkovou
oblastí a dalšími památkami leží necelých 5 kilometrů od rakouských
hranic, asi 20 km jihovýchodně od Kunžaku a 25 km od Strmilova. Vznik
osady na místě budoucích Slavonic se datuje už v polovině 12. století.
Nejstarší písemná zpráva o Slavonicích pochází z roku 1260. Původně se
jednalo o osadu, později o trhovou ves, která patřila pánům z Hradce,
což byla nejvýznamnější větev rodů Vítkovců. Ves dostala brzy městský
titul a bylo budováno opevnění. Od 13. století také vznikal propracovaný
podzemní systém, který sloužil jako odvodňovací, ale zároveň i jako
obranný systém města. Jeho chodby jsou přibližně z 2/3 přístupné
veřejnosti jako jedna z atraktivit, kterou toto město nabízí. Město bylo
výrazně ovlivněno 14. stoletím. Tehdy došlo k rozšíření starší opevněné
kruhovité osady o prostornější, mírně se svažující, tržiště směrem na
západ (nám. Míru) a zároveň o tržiště směrem na východ v podobě
rozšířené ulice (Horní nám.). Obě náměstí vytvořila středověká zástavba
měšťanských domů postavených na dlouhých parcelách s úzkými dvory,
jejichž zadní část zaplňovaly stodoly a hospodářská příslušenství.
Mezi
oběma náměstími stojí kostel Nanebevzetí Panny Marie s dominující
městskou věží. Tato věž byla postavená v letech 1502-1548 pod vedením
Mistra Michala na místě bývalé kostelní sakristie. Stavba byla provedena
z přispění cechu soukenického a stala se okamžitě dominantou města.
Barokní přilbová střecha pak pochází až z doby po požáru v roce 1750.
Chrám Nanebevzetí Panny Marie je unikátní trojlodní bazilika o dvou
polích křížové klenby a pětibokém závěru, budovaná od pol. 14. století
do roku 1521, se střední lodí, zaklenutou až v 15. stol., kruchta
pochází ze 17. stol., počátkem 18. stol. pak byly přistavěny 4 barokní
kaple.
Po celé délce severního a části jižního okraje města pak
vznikly boční ulice s řadou menších domků (Dlouhá a B. Němcové). Dodnes
se zachovaly části městského opevnění a dvě ze tří původních městských
bran. Od konce 15. století až do zemědělské revoluce v 19. století pak
bylo v okolí Slavonic zakládáno mnoho rybníků. V 15. století došlo k
přestavbě všech domů na obou náměstích. Podoby domů se dochovaly s
mírnými změnami dodnes. Je možno zde shlédnout sklepovité klenby,
průčelí domů s typickými štíty odvozené z italské renesance, cechovní
místnosti s nástěnnými malbami. Nelze také zapomenout na bohatou
sgrafitovou výzdobu (vedle sgrafit lze spatřit i složité figurální
scény). Po roce 1600 stavební činnost ve Slavonicích velmi překvapivě
ustala. Těžké doby zažilo město za třicetileté války, především z pobytu
vojsk švédského generála Bannera. V roce 1575 mělo město 156
měšťanských domů z toho 28 na předměstí, po roce 1644 bylo ze 164 domů
73 pustých nebo vypálených. V roce 1680-1681 postihl Slavonice mor. 27.
března 1750 město poškodil velký požár, zničil 44 domů a velkou část
obou náměstí spolu s věží. Vzhledem k všeobecné konjunktuře a podpoře
panstva, trvající až do úpadku spojeného s josefínskými reformami, bylo
město kompletně opraveno. V roce 1902 bylo vybudováno železniční spojení
na lokální dráze s Telčí a s Kostelcem. V 19. a 20. století došlo k
boření částí městského opevnění, stará radnice ze 14. stol. byla
nahrazena novou. Od konce 50. let 20. stol. byly památky restaurovány.
Pro svou ojedinělost bylo město 31. 8. 1961 prohlášeno městskou
památkovou rezervací.
V okolí Slavonic je mnoho dalších
nezanedbatelných památek. Nelze nezmínit Dreiländerstein (trojhraniční
kámen) na hranici Čech, Moravy a Rakouska, skrytý hluboko v lesích. Dále
poutní kostel Bolestné Panny Marie na kopci zvaném Montserrat – kostel
je zmenšená kopie světově proslulého poutního kostela v Montserratu. 5
kilometrů severně dále leží zaniklá středověká ves Pfafenschlag, jejímž
průzkumem se zabýval například Karel Absolon a mnoho jiných předních
archeologů, objevitelů a historiků.
Velmi málo známým, ale přesto
možná nejzajímavějším turistickým objektem jsou zaniklé nebo téměř
zaniklé vesnice v letech 1945 – 1989. Mezi úplně zaniklé patří například
Rajchéřov nebo Romava, kde žilo dohromady skoro 500 obyvatel, ale
velkým problémem bylo jejich umístění pouze několik set metrů od hranic.
V roce 1945 bylo obyvatelstvo vyvražděno nebo vyhnáno za hranici a po
roce 1949 se pohraniční stráž postarala o devastaci všech staveb. Dnes
tam najdeme pouze trosky a rozvaliny, případně studně nebo jiné
pozůstatky po vesnicích. Tato místa mají velmi romantickou a klidnou
atmosféru už jen proto, že nejbližší trvale obydlený dům se nachází dále
než 10 kilometrů.
Mezi vsi zničené jen částečně patří například
Maříž, kde bylo několik domů pohraniční stráží využíváno a po nástupu
kapitalismu se stát uráčil navrátit je skutečným majitelům. Dnes je v
Maříži muzeum zmizelých vesnic v pohraničním pásmu, zříceniny zámku a
keramická dílna s mnoha atrakcemi pro veřejnost.
